Honička

Musím se na chvilku zastavit. Sekyru opřít - zvláštně mi ztěžkla v rukách - a popadnout dech. 
Krucinál! Jasně, po padesátce člověk nečeká výkon jako ve dvaceti, ale že budu takhle marnej? Přitom jsem ve vlastním baráku! Mám výhodu domácího hřiště! Kluka jsem měl zpracovanýho, pěkně přimáznutýho starým dobrým rohypnolem, připravenýho ve vaně. 
No a pak ten hajzlík vyskočil, oklepal se - a zdrhnul. 
Naštěstí mám pozamykáno. Nejsem dnešní, že?  

Nahoře na schodišti něco luplo. Kroky. 
Svižné dupy dup v podkroví. 
Hajzle malej!

Nadhodím sekyru a vyrazím do schodů. Mám pocit, že moje funění slyší až u sousedů. Kdyby ten zmetek aspoň zpomalil!