Jedna z věcí, které na tobě miluji

Leželi pospolu na divanu, každý zahleděný do své knihy. Matthew odložil sbírku francouzské poezie a po očku sledoval Sylvaina, jak se zamračeně prokousává Obrazem Doriana Graye. 
"Může za to teta Tessa," řekl najednou, až se Sylvain polekal. 
"Pour quoi?"
"Za čtení. Když svěřili Willovi Institut, zařídila tam v knihovně oddělení s civilskou literaturou. Díky ní jsme se spřátelili, myslím já, James, Thomas a... Christopher," poslední jméno skoro zašeptal. 
"Pošlu paní Herondaleové kytici verveines jako poděkování," usmál se Sylvain a vtiskl mu polibek na tvář. 
"A teď neruš, musím vědět, jak to dopadne."
Dobře jsem si vybral, tetelil se Matthew blaženě.