Pěkný večer, hodím sem rychle téma, než se mi zase vzbudí dítě, a přeji příjemné drabblení!
Téma pro 16. 4. 2026: Zažraný čtenář
Toto téma bude uzavřeno 16. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
Nesoutěžní, protože pozdě, ale proč ne ;)
Magic in artifacts was like fingerprints, you could learn a lot about the person who made them. Mouse touched the runes carefully and felt the spike.
Portals came in different shapes and forms, natural and artificial. Each hiding a story of connection and sometimes obstacles and danger. Invisible and yet undeniable. Osprey focused and stepped into one.
Emotions swirled around, left traces everywhere. A world of information, changing rapidly, flowing like a river, yet forever the same. Lioness closed her eyes to see a foreign world.
Clues, traces, puzzles. You could choose how to interpret them. Raven followed the narrative.
Slavná sportovní reportérka se odhodlala ke kroku, k němuž se obvykle uchylují investigativní novináři. Požádala o policejní ochranu. Důvodem ovšem nebyl žádný zhrzený sportovec, nýbrž dotěrný fanoušek.
Kozí novinářka, která proslula zábavnými reportážemi z fotbalových a hokejových utkání, si získala přízeň vlčího fotbalového fanouška. Ten ovšem ve svých projevech oddanosti časem dost zvlčel.
„Sice tvrdil, že žere jen moje články, ale nikdy jsem si nebyla jistá, že jeho zájem opravdu skončí jen u duševní potravy,“ popsala novinářka.
Neodbytný vlk si tak pravděpodobně vyslouží zákaz přiblížení. Žrát sportovní reportáže samozřejmě bude moci i nadále – jejich autorka však díky tomu zůstane celá.
Rozeznávat jednotlivá písmenka jsem se naučil ještě před třetími narozeninami.
Velmi záhy jsem je začal spojovat a když mi byly čtyři, už jsem hrdě předčítal kdeco. Názvy obchodů a ulic, hesla na billboardech, jména v telefonním seznamu.
Svou první průkazku do knihovny jsem dostal ještě před nástupem do školy, protože všechny knížky na poličkách v pokojíčku byly desetkrát přečtené.
Nejradši jsem sahal po encyklopediích, dobrodružné a historické literatuře. O pár let později přibyly detektivky, thrillery a lékařské romány…
Z povinné četby jsem přečetl žalostně málo.
Nikdy jsem nepochopil, čím mě má obohatit Babička, když se v ní děje lautr hovno.
Má omluva všem, kteří mají Babičku rádi.
Jo, tohle je bjb, jinak těch vysněných 7 bodů nenasbírám.
Ne, není to sranda, ale asi je zřejmé z čeho. Pokud nechcete číst o tématu závislostí, nepokračujte dál.
I. Týdně přečtu více než 7 standardních kapitol.*
Obvykle
Občas
Výjimečně
2. Tajím, kolik času trávím čtením.
Obvykle
Občas
Výjimečně
3. Cítím diskomfort pokud nemohu číst u jídla nebo při cestování.
Obvykle
Občas
Výjimečně
4. Kvůli čtení nezvládnu činnosti, které se ode mě očekávají.
Obvykle
Občas
Výjimečně
5. Čtu i texty, které jsem neměl v úmyslu číst, pokud se ocitnou v mé blízkosti.
Obvykle
Občas
Výjimečně
Za každé Obvykle započítejte 2 body,
za Občas 1 bod, za Výjimečně 0 bodů.
*Standardní kapitola odpovídá 20 stranám beletrie, 8 stranám populárně naučného textu, jednomu komiksu, 5 leporelům nebo 80 obalům od čokolády.
Předchozí: Nefauní les
Záchrana vesmírnej lásky, sa zvrhla na útek z domu falošného správcu lesa Nefauna, kde sú všetky zvieratá premenené na ľudí. Líška nasmeruje Paulu s Ratkom vo fosforeskujúcom obleku do lesnej veštiarne.
Les má skryté chrámy. Svätyne, ktoré predstavujú bezpečie.
Čistinku zaplnili ľudské bytosti, chlpaté, zubaté i fľakaté. Klaňali sa.
„Zachráncové!“
Nad kamenným oltárom s gigantickou knihou sa vznášali tri okrídlené stareny.
„Jsme Věštectví!
Paule pripomínali personifikované mole!
„Ale ja nie som výnimočná.“
„On je!“
Ratko si práve pretiahol oblek cez hlavu. Spoločenstvo obdivne zhíklo.
„Věštíme minulost, přítomnost. Budoucnost nečteme. Před věky jsme ji sežraly. Byla těžko stravitelná!“
Podobné proroctvá Paula zažila. Ony hovorili, ona nerozumela. Trvalo to večnosť.
„Môžete mi tú veštbu napísať?“ žobronila.
Ozval sa Hrnčekvarvtipnúkašu: „Musímeee klesnúť hlbokooo.“
„Kam?“
„Za šošovkouuu. Do podzemia!“
Lesnú kanalizáciu si je ťažké predstaviť.
Nasledujúci: Dohneda
Dubové dveře se otřásly v pantech. Muž v róbě nevzrušeně vybral knihu z police, postavil se doprostřed místnosti a začal číst.
“Es numus dalar nimunsis…”
Nepravidelné nárazy vystřídaly rytmické tupé údery - někdo za dveřmi donesl sekeru.
“Kalam sum ad venturi…”
S hrozivým praskáním dřevo kolem zámku povolilo, dveře se rozlétly a do místnosti se nahrnula masa po zuby ozbrojených hrdlořezů . Muž jim nevěnoval pozornost a dál přednášel z knihy.
“Piram but firanex at lupirum sextumus…”
Vůdce lapků vykročil vpřed s napřaženým mečem: “Zemři, zplozenče pekel!
“Narolak midus alar kasimus!”
Meč proťal vzduch v místě kde před zlomkem sekundy stál kouzelník.
Dneska ještě pět minut rezerva... ;-)
„Do kosmu!“ zaklel Lister, když mu z indické placky ukápla madráská omáčka na řídící panel Červeného trpaslíka. Setřel oranžovou tekutinu cípem své košile a pokračoval ve vytírání poloprázdné misky svou poslední plackou.
Když s nohama na řídícím panelu splachoval poslední sousto vychlazeným ležákem, něco bouchlo do okna naproti němu. Leknutím se zakuckal a ke skvrně od omáčky na jeho košili přibyl mokrý flek od piva.
To už ale za prvním objektem začaly na sklo klepat další. Malé kamínky.
„Sakra,“ zhrozil se Lister, když se pořádně podíval ven. Trpaslík směřoval přímo do asteroidového pásu. „Holly! Sakra, že ty zase čteš detektivky?!“
Letos jsem nenapsala výroční drabble přesně na den, ale tohle téma prostě chtělo :)
Blonďatá smršť, sršící energií, které je všude plno. Manažerka celé školy a přilehlého okolí. S každým se zná, všichni ji poslouchají, na všechno má názor. A pořád chce něco objevovat, někam odbíhat...
...na to, že mizí jako pára nad hrncem, už sis zvykla. I na neustálý příval slov, pokyny pro ostatní, zřetelné i přes celé hřiště.
A pak najednou zvedneš hlavu, a nevidíš ji uprostřed klubka dětí ve hře. Ani v dálce na průlezce.
Zpanikaříš.
Najdeš ji po nekonečných pěti minutách v koutku knihovny, ponořenou do slov příběhu, na míle daleko. Hluchou, slepou k realitě.
A víš, že ji nezapřeš.
"Co děláš, Zdirade?" kontroluje Pankrác syna.
"Čtu, jak vidíš."
"Doufám, že něco hodnotného, co uplatníš v češtině. A ne nějaký škvár."
"Klasika, jak vidíš. Jsem zažraný čtenář."
"Jsi spíše rozežraný čtenář," ohodnocuje Pankrác Zdirada ukusujícího při čtení bagetu s paštikou. "To si to jídlo musíš tahat sem do pokoje ke čtení?"
"Musím, abych neztrácel čas. Chci-li být spisovatelem, musím toho nejprve sám hodně přečíst."
"Tebe to ještě nepřešlo? Když se budeš chtít živit jako spisovatel, tak můžeš dopadnout tak, že budeš mít hlad jak spisovatel."
"To se může stát. Ovšem je to ušlechtilé povolání, sám jsi mi to kdysi říkal."
