Vznášel se v temnotě. Měl pocit, že slyší ozvěnu tlukotu vlastního srdce, ale možná to byly něčí kroky? Na obzoru se rýsovala obrovská silueta někoho mnohokrát většího, než byl on sám.
„Zjistili jste aspoň něco?“ zněl jeho hrubý a značně netrpělivý hlas připomínající bouřkové hřmění.
„Záleží mu na té holce, pane,“ odpověděl jeden mužský hlas, slyšitelně vyklepaný, snad strachy.
„A jí na něm taky!“ přisadil si druhý, nejspíš o něco mladší, ale úplně stejně vyděšený.
„To by šlo. Využijeme ji jako návnadu.“
„Máme se pro ni vrátit, pane?“
„Ne,“ zamítl jejich zoufalé snahy. „Odměnu jste si už nakradli, teď zmizte.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit