Probuzení

Tou dobou v klášteře.

„Sestro Heleno, jste vzhůru,“ vydechl s úlevou Bratr Mikael, který měl právě službu na ošetřovně.

Raněných z osudné noci bylo víc, ale nejhůře na tom byla právě Helena. Pokusila se posadit, ale bolest ještě ne zcela zhojené rány ji v tom zabránila.

„Nenamáhejte se, musíte odpočívat,“ mluvil k ní konejšivě, zatímco popošel blíž a na noční stolek položil svícen, aby na sebe lépe viděli. „Měla jste štěstí, že šipka neprotrhla plíci. Ted hlavně buďte v klidu, ať si nepotrháte stehy.“

Zamračila se. Všechny myšlenky měla jako v mlze. „Kde je Thomas?“

„Tím si teď nelamte hlavu.“