Světlo a smrt

Di, Vo, Ké vytřeštily oči do ostrého světla.

„Hrnec! Vařicí voda! Krutá a bolestivá smrt! Zapomeň, holčičko! To neuděláš! Nezničíš nenarozené! Jsi měkká, poddajná, příliš poslušná! Nedokážeš to! Napřed bys musela zabít nás!”

Pokusily se vzletět. Sluneční paprsky je přibily k zemi. 

Metoděj zalapal po dechu.

Malvína zbledla. 

„Máte pravdu. Bezbranné spící sny zničit nedokážu. Každý má dostat šanci. Vyklubat se! Ukázat, kým chce být! Kým doopravdy je! A vaše barvy už známe!” Sehnula se pro největší střep. Skrz rozbitá okna sestoupilo slunce. Ruka se jí třásla, když nastavila střep do správného úhlu.

Křídla chytila hned.  Zahradou zavoněla spálená krev.