Splněné přání

„Měla bys Mickymu udělat pěkný hrobeček, miláčku. Třeba někde na kraji lesa.“
„Jo,“ řekla. Bylo to jednodušší. Dospělí by stejně nepochopili, že zvířátka dávno mají vlastní hřbitov.
A tak teď kráčela sama širokou lesní cestou, v ruce krabici od bot nabarvenou na černo fixkou. Mýtina byla trochu strašidelná, ale to bylo v pořádku. Dokud jste nešli k tamté hromadě roští, nebylo se čeho bát.
Upravila hrobeček, trochu si poplakala. Tajně si přála najít nějakou jinou kočičku, ještě než dorazí domů.
Když odcházela, vyplížil se zpod hromady roští žlutooký kulhavý kocour se zvláštními jizvami na boku a přidal se k ní.