Řbitov zviřátek

Peter moc dlouho po své křečici netruchlil. Včera ji s rodiči zakopali v lese, pobrečel si a dneska už si vesele plácal z písku bábovičky.
Najednou ucítil podivný zápach.
„Princezno?“
Jeho křeček tam seděl na bobku, mával tlapičkama a koukal na něj. A taky smrděl.
Peterovi byly teprve čtyři roky, takže mrtvou křečici neřešil, vzal ji do rukou a hned ji odnesl do koupelny, kde ji pečlivě umyl v umyvadle. Křeček prskal, kousal a po umytí kupodivu pořád smrděl.
A bábovičky čekaly.
Dal Princeznu do klece ke křeččí rodince a vesele odběhl pryč. Neslyšel zoufalý nářek Královny, Krále a Prince.
téma: Nemrtvá princezna
fandom: Řbitov zviřátek

„Měla bys Mickymu udělat pěkný hrobeček, miláčku. Třeba někde na kraji lesa.“
„Jo,“ řekla. Bylo to jednodušší. Dospělí by stejně nepochopili, že zvířátka dávno mají vlastní hřbitov.
A tak teď kráčela sama širokou lesní cestou, v ruce krabici od bot nabarvenou na černo fixkou. Mýtina byla trochu strašidelná, ale to bylo v pořádku. Dokud jste nešli k tamté hromadě roští, nebylo se čeho bát.
Upravila hrobeček, trochu si poplakala. Tajně si přála najít nějakou jinou kočičku, ještě než dorazí domů.
Když odcházela, vyplížil se zpod hromady roští žlutooký kulhavý kocour se zvláštními jizvami na boku a přidal se k ní.