Řád světa

„Jak jsem jednou převzal velení a zodpovědnost, už se to vezlo. Lov a dárečky králi, ta scénka u rybníka, černokněžník… vyčerpalo mě to. A ty boty tlačí.“
Nepohnutě se na něj dívala průzračnýma zlatýma očima.
„Myslel jsem, že až se ožení, postaví se na vlastní nohy, ale on si pořád chodí pro rady. Jak malej kluk.“
„Zlozvyk,“ zavrněla a začala si čistit kožíšek.
„Ale co mám dělat?“
„Chovej se v souladu s řádem světa,“ řekla přesvědčeně. „On je povinen se starat o tebe, ne ty o něj. Zdolávat nesnáze je lidský úděl, se kterým nemáme nic společného. Jsme přece kočky!“