Tichý pozorovatel

Seděl na starém pařezu porostlém mechem a plánoval jejich další postup. Ruka podpírala bradu a probírala se černými vousy, jež tak nikdy neměly šanci dorůst řádné délky pro tradiční trpasličí chloubu. Vzhledem k tomu, že to poslední na co myslel byla ženitba, hladil svou bradu mozolnatou rukou dál.
Povzdechl si a nahmatal klíč, jež měl pověšený na krku. Svižným gestem ho vytáhl z pod košile a promnul stříbrný kov pokrytý runami v ruce jako kdyby ho snad chtěl polaskat.
Když za sebou uslyšel křupnutí přelomené větvičky a pak skoro neslyšné zatajení dechu, povzdechl si pro sebe. "Už je tady zas."