DMD Bonus č. 2 pro 6. 4. 2013.

"Už je tady zas! Ta Levandule si prostě nedá pokoj!", zoufal si Ron.
"Copak se..."
"...děje?"
"Celý den mě pronásleduje se spoustou růžových věcí a nutí mě si s ní šišlat v koutě. Pomozte mi!" obrátil se se zoufalým zakvílením na Dvojčata.
"No,..."
"...můžeme ti..."
"...proti ní..."
"...něco dát,..."
"...ale nejsme si jistý..."
"...že s tebou..."
"...pak ještě bude..."
"...někdy mluvit."
"Ano?"
"Máme tady..."
"...takový..."
"...kouzlo,..."
"...který ti..."
"...přilepí ruce..."
"...k vybrané dívce."
"Nehoda..."
Ron zbledl, když si představil ty následky. "A nemáte nějaký, které by přilepilo JI k jinýmu klukovi?"
"Brácho,..."
"...víš..."
"...že ty máš..."
"...někdy docela..."
"...dobrý nápady?"

"Nechápu, co na ní vidí," zopakovala Saskie už nejméně podesáté.
"Budeš tohle konstatovat pokaždé, když se mihnou ve tvém zorném úhlu?" zeptal se poněkud netrpělivě Radovan.
"Ne. Za chvíli to změním na 'proč přišli na ples, když neodtančili zatím ani dva kroky'. A pak mám ještě v zásobě 'jak si kdokoli může myslet, že tahle koza je lepší než Natalie'," odsekla mu poněkud nevybíravě.
Pravdou bylo, že pokaždé, když ho viděla se na tu novou usmát, ji velmi nepříjemně bodlo u srdce.
Nemohla žárlit, to by bylo iracionální.
To ovšem nezabránilo tomu pocitu, aby se při dalším pohledu objevil znovu.

Zažil podivný pocit neskutečna, a najednou stál na tvrdé kamenné dlažbě. Smysly se mu okamžitě zahltily množstvím cizích vjemů.
Byla noc, na nebi svítily dva měsíce, a on stál na náměstí obklopeném majestátními budovami se sloupy z mramoru. Všude kolem něj zářila světla, a prostor byl plný lidí v nezvyklém, divoce barevném, oblečení.
Muži na sobě měli dlouhé splývavé hábity halící je až ke krku a ženy široké sukně. Ovšem všechny byly od pasu nahoru odhalené a ňadra jim podpíraly jakési šerpy.
Šok pomalu začal odeznívat, hlavou mu běžely zmatené myšlenky. Pak se podíval dolů a spatřil svá ňadra.
"Fuck."

"Jářku, hospodáři, kde bych tady našel práci," ptá se Jeník selky. "U nás žádná není, v mlýně nám straší ďábelské bytosti," odvětila paňmáma. A jak že se nejlépe strašidla vyhání? Musí se s nimi přečkat tři noci v mlýnici!
První večer byl Honza vystrašený, zvlášť když začali čerti hrát maryáš o lidské duše. Po chvíli si ale uvědomil, že ďáblíci jsou už staří a je to jejich jediná radost.
Druhou noc se jim pokoušel i radit.
Před třetím večerem se čerti podívali ven a uviděli mladíka přicházet. "Ten kibic je zase tady!" vyjekli a ulétli oknem. A mlýn zůstal Janovi.

Harry stiskl násadu svého kulového blesku a vznesl se ještě kousek výš. Bylo krásné počasí, ideální pro famfrpálový trénink. Najednou se k Harrymu donesl hlas Cormaca McLaggena.“ Když nalétáváš z leva, tak drž camrál vpravo a pak…“
Harry pohlédl pod sebe, nebelvírský brankář poučoval střelkyni Demelzu jak má hrát. Harry zaklel a spustil se dolů. „McLagenne, okamžitě se vrať na své místo. Já jsem tady kapitán, rozumíš? Udílení povelů nech na mě. Přestaň ostatní poučovat a mazej k brankám, jinak tě prokleju… nebo požádám Ginny, aby na tebe použila tu svou netopýři kletbu.“
Mclaggen otevřel pusu k další poznámce…
„Ginny…!“

„Vážně musíš?“ vzlykala holčička a kulila na něj obrovské oči.
Dřepl si k ní a položil jí ruce na ramena. „Taky mě to mrzí, ale když tu zůstanu, budete z toho mít akorát problémy.“
Přikývla, ale z očí se jí dál hrnuly slzy. Odešel. Elke se zavřela do pokoje a odmítala vycházet. Až po několika dnech se znovu odvážila do sklepa, kde ho schovávali a zůstala ohromeně stát. Byl tam dárek.
Nebeská ulice byla vybombardována omylem, ale to nic neměnilo na faktu, že kousek nebe ten den umřel s ní. Nebe namalované na strop Židem pro Němku, která ho zachránila.

Epický souboj vůlí.
Vidět ty sladké úsměvy Rada evropských alfů, se staženými ocasy by zacouvala do koutku a ani nedutala.
Napoleon by dobrovolně hupnul do loďky a odpádloval na Elbu… a Machiavelli pověsil řemeslo na hřebík.
Veronique i Pilar měly obě nezkrotný temperament, tvrdou hlavu, celoživotní zkušenosti v manipulaci s lidmi... a momentálně byly ve svém živlu.
Irena měla pocit, že kdyby se mezi ně vložila, pohladí ji po hlavičce a šoupnou jí pod nos další katalog, ať nezlobí.
Byla vděčná za jejich pomoc i rady, ale vysvětlit jim, že hlavní slovo by měla mít nevěsta bude nejspíš trochu problém.

Od armádního generála Chlupa přišla depeše o tom, že získat kótu s označením 723 je strategicky nezbytné.
Ta byla zatraceně dobře hlídaná. Proto se náš plukovník Guma rozhodl jít vojákům příkladem. Skončil s kulkou v čele během třiceti vteřin.
„Velení nechte na mě,“ ozval se mladý poručík Líznutej. Vydržel o 25 vteřin déle než plukovník.
„Velení nechte na mě,“ přispěchal štábní praporčík Balvan. Toho odnesli medici bez pravé nohy, po dvou minutách.
„Nasrat i s kótou 723,“ řekl rotmistr Váňa, který měl být další na řadě. V klidu si zapálil cigaretu a čekal na depeši, která tento nesmyslný útok odvolá.

Zasmála se.
---
Král: "Honzo, rozesmáls princeznu, proto splním, co jsem slíbil. Podrobnosti nechám na našem právníkovi."
Advokát: "Pojďme rovnou k věci, pane Jane. Dle smluvních podmínek máte dostat půlku království a princeznu za ženu."
Honza: "Smlouvy mají být splněny"
Advokát: "Zajisté mluvíte o § 3 odst.2 písm.d) občanského zákoníku, ale tato interpretace vyvolává řadu otázek. Předně, z které půlky království se bude platit svatba?"
"Dále, jednalo se o ústní slib, ale pro darování zámku a ostatních nemovitostí vyžaduje § 2057 občanského zákoníku smlouvu v písemné formě..."
(...)
---(po 5 vyčerpávajících hodinách)---
Honza: (podepisuje vzdání se všech nároků na království a princeznu).