01 - Filip

Někdo má doma sbírku vzácných známek.
Někdo má uklizeno.
My máme doma jednorožce.
Ten stříbrný, co bydlí ve jmelí, se jmenuje Filip. Nemá rád změny.
Jmelí se na Vánoce věší pro štěstí. Aby štěstí neuteklo, mělo by jmelí zůstat na místě celý rok. U nás to není problém. Naše jmelí visí na hřebíčku nade dveřmi do obývacího pokoje.
Jednorožec Filip lehává ve zkroucených lístcích jmelí a nechává se houpat průvanem. Má přehled, co se kde děje a dobře vidí na pohádky.
Spokojenost ho obvykle opustí někdy v polovině listopadu. Začne brblat, že se zase bude muset stěhovat.
Nejšťastnější jmelí je jmelí darované. Nám ho v prosinci nosí babička. Jak ji Filip zahlédne, vztekle zafrká. Vyšplhá na hřebíček, kde netrpělivě podupává, zatímco měníme staré jmelí za nové. Pak si začne stěžovat.
Lístky čerstvého jmelí očividně při houpání neposkytují tu správnou oporu. V lednu je Filip popudlivý. V únoru se začíná smiřovat se situací. V březnu je jmelí konečně seschlé k jeho spokojenosti. Do listopadu je klid.
Loni jsme jmelí z různých důvodů nevyměnili. Filip byl spokojený. Až do prázdnin. Když jsme byli na dovolené, usadily se mu ve jmelí škrkny. Škrkny mají rády, když je jmelí pořádně vyschlé. A taky jsou to potvůrky zlobivé. Štípaly Filipa do kopýtek a tahaly ho za hřívu celých čtrnáct dní, než jsme se vrátili domů a zachránili ho.
Letos si Filip na nové jmelí nestěžoval. Pořídil si rozprašovač a snaží se jmelí udržet čerstvé co nejdéle. Myslím, že pochopil, že některé změny jsou k lepšímu.