1. Vypadalo to jako obyčejné ráno

Přestože slunce už osvobodilo zemi od tmy, na panství Měsíčního Zrcadla měli půlnoc. Není divu. Slavilo se tříleté výročí osvobození ostrova Kouros a zároveň vzniku zdejšího elfího klanu. I tak prostorný statek, jakým Měsíční Zrcadlo bezesporu bylo, praskal ve švech. Vždyť dorazili nejen skalští majitelé, baroni Seregil í Korit jeho druh Alec s rodinou Cavishových, ale i jejich elfí příbuzní z Aurënen.

Zatímco osazenstvo i hosté vyspávali prohýřenou a protančenou noc, v kuchyni už to bzučelo jako v úle. Ono nakrmit takovou bandu a uspokojit jejich mlsné jazýčky dá hodně práce. A tak se kuchařka Sabriel a její pomocnice měly co otáčet, aby všechno připravily.

I Elsbet Cavishová vstávala brzo. Jako každý den se probudila s prvními slunečními paprsky. Byla tak zvyklá. Učitelé v chrámové škole netrpěli povaleče. Nezajímalo je, jestli jsi do noci studoval, či flámoval, povinnosti jsi musel plnit tak jako tak.

Opatrně, tak aby neprobudila sestru, vstala a po špičkách opustila ložnici. Zbytečná námaha. Illia po noci, kdy šla z kola do kola a příjemně se společensky unavila několika poháry elfského turabu, spokojeně pochrupkávala.

Ticho ovládalo celý dům, jen z kuchyně slyšela mírný šramot.
„Copak slečno, nemůžete spát?“ přivítala ji kuchařka.
„Ne, sluníčko mě nenechá.“
„I přes závěsy? Říkala jsem, že bychom měli pořídit tmavší, že budou prosvítat, ale to víte jsem jen kuchařka, na mě nikdo nedá,“ úkosem pohlédla k příborníku, kde její sestra, hospodyně Khiria, rovnala příbory.
„To nic,“ uklidňovala ji Elsbet, „aspoň mám chvilku, abych si prohlédla nové elfské knihy, co přivezla teta Adzriel. Mohla bych dostat něco malého na zaplašení hladu?“
Se sladkou bulkou v ruce rychle opustila kuchyni. Nechtěla dělat porotce v sesterské při. Z vlastní zkušenosti, jako prostřední ze tří sester, věděla jak je to ošemetné.

V knihovně zjistila, že nové knihy už přilákaly dalšího zvědavce. Staletí architektury Aurënen, objemná bichle, ležela na stolku u divanu, rozevřená na stránce s Visereckými stavbami, proslulými svou lehkostí a vzdušností, mezi nimiž vynikala čítárna v Khalendiho paláci. Opatrně hladila hřbety knih vonících novotou, když si mezi nimi všimla omšelého sešitku.
Co tady děláš? Kde ses tady vzal?
Zlákána záhadou, vytáhla ho z police.