Nightrunners

Myslel si, že měl smutné osamělé dětství, bez přátel, jen s otcem, neustále na útěku. Až mnohem později se dověděl, že matka se pro něj obětovala, že otec, aby ho ochránil, raději zvolil život v skrytu a na útěku.

Myslel si, že má obrovskou smůlu, když ho zajali muži lorda Asengai. Ale ve vězení se potkal s Rolanem Stříbrným Listem aka Seregilem, svým budoucím učitelem, přítelem, milencem. Ten ho naučil, jak přežít na ulici, i na královském dvoře; jak se prát s pouličními rváči, i zkušenými vojáky.

Alek z Kerry, chlapec, který vlastnil jen luk, se stal váženým občanem Skaly.

Zaradovala jsem se, když mi řekli, že pojedu na Kouros dělat orákulum. Jen mi bylo líto, že maminka nemůže jet se mnou. Nakonec jsme nejeli, ale pluli, protože Kouros je ostrov. Zpočátku mi bylo na lodi zle a zvracela jsem, ale pak mi léčitelka dala čaj co mě vyléčil. Byl moc hořký.

Po čtyřech dnech jsme uviděli v dálce obrovskou horu se zasněženým vrcholkem. Mám moc ráda sníh, když v zimě napadl v Rhíminee stavěla jsem sněhové mužíčky. Ale v Hlubokém přístavu, kde jsme vystoupili z lodi sníh nebyl. Druhý den jsme vyjeli do jeskyní v Menosi, kde budu bydlet.

Sobota se líně překulila v odpoledne. Přijeli do domu v ulici Kol teprve před dvěma dny a Seregil už se neskutečně nudil. Ale co naplat, bylo zase potřeba chvíli hrát šlechtice.
Alek pozoroval přítele z druhé strany pokoje a cítil jeho neklid.
"Pojďme ven, než začneš lézt po zdech."
Seregil se usmál omluvně i trochu provinile.
Oblékli si sametové kabátce a zdobené pláště. Když už je má být vidět, tak ať vypadají k světu.
"Mohli bychom navštívit Thera v Domě Orësky."
Vzali to oklikou přes Podzimní trh a vlastně to byla celkem příjemná procházka, zakončená výborným vínem a lahodnou večeří.

"I Bilairyho smrdutého nemytého poklopce, dejte ty pracky pryč!" nadával lord Seregil dvěma vyhazovačům, kteří ho z vynášeli z herny. Jako na zavolanou se ve dveřích objevil sir Alec.
"Tady je, celou noc ho hledám. Co zase provedl, pánové?" Nevinný pohled.
"Dluží tu hodně peněz," zamručel vyhazovač
"Talí! Tys kvůli bakši přišel o naši střechu nad hlavou?! Pánové, jste laskaví, já už ho odvedu."
Jakmile zmizeli z dohledu, začali se oba smát.
"Předstírat bankrot je větší zábava, než jsem očekával," hlaholil Seregil.
"A máš ten dopis?" zajímal se Alec.
"Mám. Doufám, že má cenu těch dvanácti tisíc, které dlužím Meragovi."

"Ale milý Nysandere, jak se tedy lord Seregil dostal z té podoby cihly zase zpět?" tázala se komtesa Agila obrazně i doslova visíce na rtech čaroděje.
"Drahá Agilo, teď již s lordem Seregilem souhlasit musím. Skutečně nemusíte slyšet vše. Jistě chápete, že každý, kdo ovládá magii, své postupy střeží stejně, jako šikovný pekař chrání svůj rodinný recept." mrkl čaroděj na mladou společnici.
"A to jste jistě drahá komteso neslyšela, jak náš milý Nysander jako malý žáček jednou proměnil svého mistra Arconiela v nafouklou žábu," zašvitořil lehce Seregil, který jakoby vystoupil ze zdi.
Agila vyjekla leknutím, Nysander obrátil oči v sloup.

Zelená barva nad dveřmi tlumeně svítila a dodávala okolí zelenkavý nádech. Seregil přivázal koně. Chtěl si dát deci vína, nechat se rozmazlovat a pak jet domů.

Později však uviděl odcházet lorda Crivelliho, kterého delší dobu sledoval. V rychlosti se oblékl a vyběhl ven. Po rychlé jízdě městem uznal, že lord Crivelli ujel a obrátil se domů.

„Stalo se něco?“ zeptal se Alec, když viděl, že Seregil jde hodně zeširoka.
„Měl jsem trochu divočejší jízdu městem a někde jsem si zapomněl spodní prádlo.“
Proklínal se, že zvolil volné kalhoty.
Alec jen nadzvedl obočí. Vždycky si myslel, že hraje po večerech bakši.