44. Býk

„Tohle bývala Rozetínačova lóže,“ vysvětlila Maila, když Lycvu uvedla na prostornou terasu v nejnižším patře pro diváky. Na protest proti celému Soudu se odmítla připojit k Briwalovi v královské lóži a raději si pro sebe a Lycvu vyžádala místo tady. „Vyžadoval, aby byl co nejblíž středu dění, a král mu tuhle lóži nechal upravit podle všech jeho přání. Díky tomu je ale jako stvořená pro nás. Někdy, když Soudci vynesli svůj rozsudek a zvítězili, tak Rozetínač rád sestupoval do arény a postavil se Soudci sám – samozřejmě královi lučištníci byli celou dobu připraveni na ochozu, ale málokdy byli potřeba. Aby se nemusel zdržovat, nechal si udělat támhleto,“ ukázala na otvor v úplném rohu podlahy, vedle kterého ležel stočený provazový žebřík, jen ho spustit do arény.
„Můžeme jít za nimi?“ zeptala se Lycva.
„Jen co bude po všem, tak rychle, jak to půjde. A navíc Rozetínač nechtěl, aby ho někdo okukoval, proto tohle,“ ukázala na střechu a husté síťky z tenkých drátků, zavěšené místo oken, kterými bylo jakž takž vidět ven, ale určitě ne dovnitř.
„Proč? Čekala bych, že bude požadovat výhled.“
„Protože si sem vodil ženy. Některé dobrovolně, některé méně. Krev na něj měla… účinek. Takže bych si nesedala na ten divan.“
Lycva se obloukem vyhnula kusu nábytku, který připomínal spíš obrovskou postel, obloženou polštáři, a posadila se do křesla vedle Maily zrovna ve chvíli, kdy trubky ohlásily Briwalův příchod a Soud mohl začít.
Fanred s Laivem přešli arénu, aby mohli stanout před králem, a už po cestě se jejich kroky sladily. Každý z nich měl kopí a meč, víc jim nedovolili.
Herold přečetl všechna obvinění a požádal Talzida o jejich potvrzení, kterého se mu dostalo. Pak herold připomenul, že Laivo v aréně stojí místo Lycvy, podle práva Alyrae, a požádal krále o zahájení. Briwal, který i obklopený šlechtici působil osamoceně, si vzal ze zdobeného polštářku dýku, přešel až k zábradlí a natáhl ruku přes okraj, takže špička čepele směřovala přímo dolů. Na okamžik zaváhal a Lycvě se zdálo, že pohlédl na Fanreda, než rozevřel prsty a nechal dýku spadnout. Králův dar – jedna malá zbraň navíc.
Jen co se ocel zabořila do písku, Fanred a Laivo se dali do pohybu. Otočili se zády k tribuně a částečně i zády jeden k druhému a sevřeli svá kopí. Stihli zaujmout postavení právě ve chvíli, kdy se otevřela vrata na druhé straně arény a dovnitř vběhl první Soudce.
Býk byl svým způsobem krásné zvíře, s hladkou rezavou srstí a dlouhými světlými rohy. Potřásal hlavou, vyvedený z míry světlem a křikem diváků. Rozhlížel a snažil se zorientovat, ale Fanred a Laivo mu nedali čas. Stejně sjednoceným krokem se mu vydali vstříc.
První výpad patřil Laivovi. Sotva býka škrábl, ale Lycva seděla na jejich dlouhých poradách a věděla, že cílem útoku bylo hlavně upoutat pozornost. Zatímco Laivo lehce dorážel, Fanred se nenápadně sunul za zvíře a čekal na dobrý úhel.
Špička rohu Laiva minula jen o vlásek, ale jestřáb uskočil a rychle couval. Lycva nadskočila, když jí Maila chytila za ruku, ale vzápětí její stiskl opětovala. Svíraly jedna druhou, až to bolelo, a sledovaly, jak Fanred vyrazil kupředu s rychlostí útočícího hada, a vrazil býkovi kopí do slabin. Zvíře zařičelo a ještě se pokusilo otočit se, než upadlo. Uši drásající nářek se nesl nad náhle ztichlou arénou a ukončil ho až Laivo, který tasil meč a vrazil ho býkovi do hrdla.
Diváci propukli v jásot, křičeli a tleskali. Fanred neodolal a vysekl jim hlubokou úklonu.
Jen si o sobě nezačni moc myslet, napomenula ho Lycva v duchu.
On ale velmi rychle odtrhnul oči od hlediště a znovu se soustředil na arénu. Laivo vedle něj si otřel meč do býkovy srsti, vrátil ho do pochvy a znovu zvedl kopí. Oba ustoupili, když zaskřípění pantů ohlásilo příchod dalšího Soudce.
Kanec vklusal do arény, rozhlédl se a pak se rozběhl přímo proti Fanredovi a Laivovi. Jak ale jeho útok dopadl, to už Lycva neviděla, protože jí někdo přitiskl ruku na ústa a odtrhl ji od Maily.