Noc na Karlštejně

"Bože dobrý, svatá Kateřino, ona už je tu zas! Vy všichni tam nahoře víte, jak moc ji miluju, ale i král přece někdy musí mít čas a komnaty jen sám pro sebe, ne?" mocný vladař vyhlížel z maličkého okna zcela bezmocně.
Po nádvoří běhalo sem tam služebnictvo, nosily se truhly, chystalo se k obědu. Uprostřed toho všeho stála nová skutečná vladařka čerstvě dobyté pevnosti a s úsměvem rozdávala pokyny na vše strany.
"Můj pán a vládce nebude jíst studenou šunku jako nějaké knížátko! Kočí, nech vyložit toho kance, co jsme cestou ulovili."
Tak již ani na Radyni nenaleznu božský klid...