Noc na Karlštejně

„Juhů!“
Vévoda Štěpán II. Bavorský se vrhnul k oknu.
„Domluvili jsme se na ptačích zvucích!“ zvolal do temna šeptaje.
„Já bych přísahal, že jsem měl tokat,“ ozvalo se zdola a do zdi narazil žebřík. „Lezte!“
Vévoda okamžik zvažoval cenu své svobody, vtom zaslechl blížící se kroky paní Ofky a vmžiku byl venku. Co všechno člověk neudělá, aby se vyhnul fraucimoru? Císař opevní hrad a šlechtic z něj hanebně prchá.
„Držte mě,“ povedlo se mu prodrat skrz zuby, když křečovitě sestupoval do propasti.
„Držím,“ řekl mu do ucha král Petr I. Kyperský, když mu z poslední příčky padl rovnou do náruče.

„Konečně jsem tady. Neměla bych, já vím, však musím! Vždyť srdce bez lásky hyne a to mé jen kousek od propasti stojí. Musím ho vidět, ještě dnes!“
Nádvoří zeje prázdnotou.
„Není tu živáčka v tuto hodinu? Dobře tak! Vždyť pod rouškou falše vstupuji dál. Nikdo mě nesmí spatřiti.“
Převlečena v šat panoše krade se tiše podél stěn.
„Já pošetilá. Co jsem si to jen usmyslila? Však teď nemohu couvnout, teď již ne. Co jednou bylo začato, dokonáno musí být.“
V okně věže se mihne postava.
„Toť on, poznala bych ho mezi všemi! Jen láska k němu přivedla mne na Karlštejn.“

Šel po něm asi týden. Možná kvůli němu i trochu zanedbával své povinnosti, protože jakmile to bylo jen trochu možné, prchal do lesa, kontroloval svoje pasti a líčil nové.
Začínal být tou myšlenkou posedlý. Už přesně věděl, co udělá, až ho chytí. Nastraží ho do postele mladému Slavojovi, jako pomstu za to, že mu minulou středu v krčmě nastražil na židli ježka.
Když ho konečně dostal, přesvědčil se na vlastní nos, že to bude opravdu krutá pomsta. Raději ho rychle hodil do pytle, pevně svázal a spěchal na místo určení.
"Neboj se, dítě."
"Já se nebojím. Já jsem chytil tchoře!"

"Na hradě jsou ženy!!!" volala stráž u brány.
Za chvilku už tak volal každý chlap na císařově hradu s úsměvem na tváři. Na Karlštejně byly opravdu ženy a hrad ožil novým veselím.
Z ochozu paláce na to hleděl císař Karel se svoji ženou, Eliškou Pomořanskou a oba se spokojeně usmívali.
"To byla noc, že drahý?" prohodila Eliška.
"To ano." usmál se Karel. "A teď, když je vše hotové, pojďme už spát drahá."
"Souhlasím. Ale nejprve bych se ráda zastavila s Vámi ve Vaší ložnici." mrkla císařovna na císaře.
A devět měsíců poté se narodil malý chlapeček, který dostal jméno Zikmund.

Karel IV, chtěje se oddávat mužským záležitostem, nechal si postavit hrad, nazývaje ho Karlštejn. Ženám byl vstup zapovězen.
To se však pratuze nelíbilo choti Alžbětě, kterou v loži zanedbával. Ukula proto plán, jak hrad otevříti pro něžné pohlaví.
S Alenou, svou spolubojovnicí, tajně vnikly do hradu a obsadily nejvyšší místa - strážnici a královu ložnici. Hradní posádka tím byla naprosto ochromená. Sic věděli, že žena se na hradě skrýva, nebyli jsouc ji najíti. Nepomohlo ani zpěvné zvolávání mladého mnicha ze zvonice.
Když na druhý den dorazila ženská ozbrojená posila, muži kapitulovali a vpustili čekající ženy za branou.
Tak byl Karlštejn dobyt.

"Ale pane vévodo, přece jsme se dohodli!"
"Dohodli? Ani náhodou. Pokud si pamatuji, tak zahájení lovu sice bylo společné a se vzájemnou pomocí, ale co se týče dokončení štvanice a sladké odměny vítězství, bylo nad slunce jasné, že budeme jednat na vlastní pěst."
"Opravdu? To jste rytíř? Takhle se chováte u vás v Bavořích? Co takhle přítel v nouzi?"
"Žena v nouzi má před přítelem vždy přednost. Takže mne omluvte, musím pospíchat za dámou svého srdce. A ještě vám něco poradím. Já vždycky říkám: Vigilantibus iura scripta sunt."
"Ano, u nás na Cypru se říká, co si člověk neudělá sám..."

Vzduch voní rozkvetlými lipami a chvěje se bzukotem včel. Za jiných okolností by to mohla být nádherná vyjížďka krajem, který mi po krátké době přirostl k srdci. Hluboké lesy, tichá hladina řeky, modré nebe nad hlavou. Za jiných okolností – kdyby nebylo poslání, které jsem si předsevzala vykonat.
Ostatní jsem nechala daleko za sebou. Tohle je jen můj úkol, moje pouť. Kopyta mého koně klapou pěšinou vinoucí se vzhůru do stráně, k cíli mé cesty. Trochu se bojím, ale vrátit se odmítám. Nenašla jsem totiž jiné východisko.
Abych mohla být pravou ženou, musím se teď změnit v muže.
Za zdmi karlštejnskými.

Vévoda Štěpán měl původně v plánu hned po svatbě odjet za povinnostmi. A když říkám po svatbě, myslím tím hned po obřadu. Oháněl se zájmy říše, ale nebylo mu to nic platné.
Jeho nová žena byla dosud paní pouze technicky. A navíc, jak měl brzy zjistit, byla tvrdohlavá a zvyklá rozkazovat. A tam, kde rozkazovat nešlo, tam aspoň manipulovat. A co si budeme povídat, přesvědčit Štěpána, aby zůstal s ní a splnil svou manželskou povinnost, ani moc manipulování nevyžadovalo.
Říše počká, pomyslel si slovy krále cyperského a vrhl se na lože vstříc dobrodružství, které je nutno zachytit v pravý okamžik.

Seděli pod hradbami a schovávali se. Poslední dobou se Karlštejn opravdu změnil.
„Jsou všude,“ postěžoval si kuchtík Honzík.
„To mi povídej,“ přikývl kovářský tovaryš Arnošt. „U nás by pořád chtěly zametat. Já chápu, že zametat se musí, ale snad to zvládnu sám, ne?“
„Ty máš alespoň chlapskou práci,“ povzdechl si Honzík.
„Tvoje koláče jsou ze všech nejlepší,“ prohlásil kovář a položil mu svalnatou paži kolem ramen.
„Díky,“ pípl Honzík. „A co… co ona?“
„Je tady zas,“ svěsil hlavu kovář. „A mistr mi chce předat kovárnu. Už dlouho se tomu vyhýbat nedokážu.“
Dlouze se podívali jeden druhému do očí.
Zatracený ženský.

„Dám dvě kopy grošů za jednu ženskou!“ zaštkal Aragorn, když tu do něj vrazilo hubené stvoření. „Co ty tu jančíš?“
„Jéje…“
„Arwen, co je to za bláznivé šaškovství?“
„Říkal jsi, že dáš dvě kopy grošů za ženskou,“ odvětila elfka uraženě.
„Co tě to napadlo přijít sem na hrad?“
„Vsadila jsem se, že strávím noc v Minas Tirith.“
„Elbereth Gilthoniel! A s kterým bláznem potřeštěným?!“
„S tatínkem!“
„Ať mi tvůj urozený pan otec promine, ale byl střízliv?“
„Nebyl. Ale mám smlouvu!“ pronesla Arwen vítězoslavně.
***
Elrond měl kocovinu.
„Glorfindeli, odjeďte do Gondoru. Najděte mou dceru. Má u sebe kus papíru. Spalte to.“