Panství Downton

Slunce už zacházelo za střechy londýnských domů, když se dva přátelé vydali na večeři k lady Shackletonové.
„Poirote,“ zastavil se Hastings uprostřed ulice. Hercule Poirot se otočil.
„Copak, příteli?“
„Já jen… Nevím, jak to jen říct. Ten bryndák, co vždycky nosíte, nedělejte to. Vypadáte směšně.“
„Směšně?“ divil se Belgičan.
„Ano, směšně. Alespoň jednu večeři si ho neberte.“ Apeloval Hastings, ale detektiv jen zakroutil hlavou.
„Umažu si frak…“
„Prosím.“
„Dobrá tedy,“ souhlasil neochotně Poirot. „ale jen kvůli vám.“
Lady Shackletonová podávala výtečného humra na víně, na něž bude Londýn ještě dlouho vzpomínat.
Především kvůli flekům, jež zbyly na fraku Hercula Poirota.

Maybe he was already too old for all the drama. He used to be different. He didn’t care. But now, he felt empty. Alone. Everybody were moving on with their lives, but him.
Every person in the house hated him. He didn’t blame them. He felt the same way.
Maybe his kind shouldn‘t live this long. He knew, he was broken. Sick.
He locked the bathroom door and opened the case. His thigh was already swollen. Painful to touch. He ignored it, inserting the needle into his flesh.
Maybe it will be worth it. Maybe he will get another chance.

„Oh God,“ zašeptala Elsie a ještě jednou si projela vlasy hřebenem, byť si byla jasně vědoma toho, že už je to zbytečné. Podívala se na sebe do zrcadla a nerozuměla tomu, co vidí. Planoucí tváře. Rozepnutý knoflíček na noční košili. K tomu to bušící srdce. Nasucho polkla.
Dýchej, pomyslela si. Dýchej.
Váhavým krokem vstoupila do ložnice. Tam se střetla s jeho pohledem. Obličej měl protažený a přísahala by, že kdyby nebyl pouze v nočním úboru, utíkal by přes pozemky až do svého bývalého pokoje.
„Elsie,“ začal, ale zadrhl se. Usmála se a políbila ho. Nakonec, nikdy není pozdě na poprvé.

Carson se snažil udržet dojem důstojného majordoma, ale velmi těžko zakrýval rozhořčení. Rázně nakráčel do jídelny pro služebnictvo. Ozvalo se dvanácteré zacinkání lžic a pak už nic. Carson si významně odkašlal.
„Nedopustím, abyste svým chováním nabourávali důstojnost a postavení této vážené rodiny. Žádám viníka o okamžité vysvětlení.“
Ví, že jsem se převlékla do odpoledního stejnokroje o deset minut později. Annu poléval studený pot.
Jak poznal, že jsem měl návštěvu? Thomas krabatil čelo.
Ten chlap snad pozná margarín místo másla i po čuchu. Paní Patmorová si už psala výpověď.
„Nuže, tak kdo z vás rozložil příbory na stolech ve špatném úhlu?“

Tatínek dostal kosmickou loď od Doctora. Jeho matka si ho změřila přísným pohledem a svým nejlepším hlasem bradavické profesorky mu zakázala ji používat. Ovšem hraběnka vdova není tak nevrlá vždycky. Jenže se nemá s kým hádat, když její nejlepší nepřítelkyně dělá doctorovskou předsedkyni vlády.
Navíc nejstarší z dcer opakovaně prohlašuje, že její dědeček je Smrť, což její ovdovělou babičku dost vyvádí z rovnováhy. A o tuhle povedenou dívku, o kterou se kdysi ucházel dokonce lord ze Stormholdu za Zdí, se nyní zajímá jakýsi vyhnanec Jorah Mormont.
Downtonské panství čelí invazi ze sci-fi a fantasy, ale zatím si nikdo ničeho nevšiml.