DMD č. 17. pro 17. 4. 2015. Téma: Totální anarchie

Predmety se lisily zpravidla podle ucitele. Mozna clovek prikladal vahu tomu oboru, ve kterem videl moznosti realizace, ale ve vysledku dalsi smer vaseho studia urcoval ucitel. Takovy ucitel, krery vas dokazal inspirovat.
Od cloveka, ktery vas prvni vetou uvedl do reality, ze jste nuly a jeste dlouho budete, pres kamaradsky oblicej ucitele, po cloveka, ktereho jste si nevsimli ze chybi.
Na gymnazium se ochomytalo spoustu variant. Co nam ucitel dovolil, to jsme si dovolili my. Byly jsme banda malych spratku, kteri objevovali svet.
Co bylo pro nas znamkou totalitni anarchie? Kdyz ucitel vedet, ze ani nema smysl vstupovat do tridy.

"Co...to...?" Oněmním při pohledu na obrazovku. Odešla jsem snad na pět minut, mezitím se mi hra obrátila v totální anarchii, simíci stihli -
dva umřít (požár v kuchyni), nechat ulétnout papouška, dítě odvést sociálkou. Dva mazlíčci, pro které jsem měla, plány jako tvorbu potomstva, rozhádat tak, že jak se viděj tak na sebe útočej. Další simík právě umírá hanbou protože není schopen překročit talíř ležící na zemi (další výtvor nějaké 'geniálního' sima) a dojít si na záchod. Z tamtoho se stala květinová hlava, a tenhle dostal výpověď z dlouho hledané práce. -
To si nezasloužím. Rodinu vymažu, a jdu tvořit odznova.

Dnes nás měl na starosti Polívka. Když vešel do naší třídy, vypadal trochu rozladěně. Albín ho chtěl rozveselit, tak si natáhl masku kostlivce, co dostal k narozeninám. Augustýn ale řekl, že on má doma mnohem lepší masku. Albín se naštval a hned vstal, že dá Augustýnovi do nosu. Polívka zařval, že tady bude ticho a Albín ať si okamžitě sedne. Vendelín, který zrovna jedl rohlík, se tak lekl, že mu zaskočilo. Fridolín mu chtěl dát herdu, ale uhodil místo toho Viktorína a začali se prát.
Ale Polívkovi jsme fakticky náladu vylepšili. Když od nás odcházel, vypadal mnohem spokojeněji než ráno.

Schylovalo se k bouři. Každý to věděl, šeptanda se šířila od člověka k člověku. Z městečka se stal sud se střelným prachem. Pečlivě udržované pušky opouštěly skrýše na půdách a putovaly do rukou osadníků. Hloučky se trousili do saloonu, kde skupina farmářů vše organizovala. A k večeru sud vybouchnul. Ze saloonu se vylil proud lidí se zbraněmi v rukou a zamířil dolů hlavní ulicí. Obklíčili šerifovu kancelář, tak aby jim žádná krysa neproklouzla. Předáci pronikli dovnitř a po pár výstřelech vyvlekli ven šerifa, který zaprodal dostavník s výplatami desperátům.
Vzpouzejícího se šerifa posadili svázaného na koně a poslali do pustin.

"Ten znak znám." řekl nejnepravděpodobnější člověk, kterého se Dan zeptal. Hospodský. Doufal, že z něj nemluví to pivo, co cítil. Po čtyrech lidech a fatálním selhání učitelky historie byl trochu zoufalý. A znak z medailonu musel něco znamenat..
"To je erb posledního krále Páté provincie."
"Pátá provincie měla krále?" zeptal se fascinovaně Dan. Věděl jenom, že tam probíhá občanská válka. Vlastně spíše totální anarchie. Těch vládců tam proste bylo příliš.
"Měla." odpověděl hospodský. "Zemřel v bitce v Mlhavém údolí. I když, jeho koruna se nikdy nenašla. Několik lidí doufá, že se mu povedlo ji někomu poslat.. kdo ví." pokrčil rameny.

Informuji adorované publikum, že extrovní majstrštyk Williama Shakespeara MARNÁ LÁSKY SNAHA, který implikuje i moji persónu a jehož bližší deskripce by měla být na preskripci, doosciloval k sequelu.
Pro sklerotiky flashback. Primárně exitoval francouzský majestát, sekundárně se k exitu z Navarry transportovala nepříliš excitovaná francouzská miss numero uno, takto princezna. Utrum, absence ženského rodu v exteriéru, interiéru, teráriu, teriérech, rentiérech i v gramatice.
Anuální interval sublimoval, princezna se reverzně a retrospektivně materializovala v Navaře i se svou eskadrou dam a sexuální interakce kontinuovaly. Král vyhlásil na své eldorádní haciendě totální anarchii, uvalil embargo na studia a jak se flambovat literaturu.

Z horní místnosti se ozývala přidušená, omezeně srozumitelná litanie.
"...nezvládnutelné... chaos... zbavit...!"
Peregrin opatrně otevřel dveře, a málem by vyprskl smíchy, kdyby ho nezpražila pohledem.
Čarodějka vypadala spíše jako hejkal - vlasy jí v chuchvalcích padaly přes obličej a trčely do všech stran.
"Tys pracovala s křídou, viď?" přiměl ji posadit se. "Vydrž."
Odběhl a vrátil se s miskou a lahvičkou.
Neodolal a chvíli se bavil tím, jak se jí vlasy lepí ke všemu, co se přiblíží.
"Tohle srovnají jen nůžky," zabědovala.
Zavrtěl hlavou a sáhl po hřebenu. S pomocí vody a olejíčku je začal rozčesávat.
"Umravním je jako alpačí kožešinu..."

Svoboda! Pryč se systémem! Svoboda! Nechceme vládu! Svoboda! Chceme žít sami! Svoboda! Svoboda! Pryč se systémem! Svoboda! Svoboda všem! Svoboda! Svoboda nám! Svoboda! Pryč s policejním státem! Svoboda! Pryč s byrokracií. Svoboda!Rovnováhu! Svoboda! Spontánnost! Svoboda! Svobodu! Svoboda! Pryč se systémem! Svoboda! Pryč s buzerací! Svoboda!Pryč se systémem! Svoboda! Svoboda všem a všemu! Svoboda! Nechceme stát! Nechceme hlídat. Svoboda! Chceme si vládnout sami! Svoboda! Pryč se všemi mocnými! Svoboda! Svobodu všem! Svoboda! Chceme konec útlaku! Svoboda! Chci žít tak jak sám chci a uznám za vhodné! Svoboda! Nechceme vládu! Nechceme stát! Svoboda! Pryč se systémem! Svoboda!
Ale co je to svoboda?

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nie si dole v dedine, keď je predseda už tretí mesiac v Amerike.
- Jáj, do dediny sa neoplatí chodiť. Predseda si do Ameriky Anču vzal. A okrem toho sa malý Dodo rozhodol, že bude novým predsedom.
- Hej? A čo na to chlapi?
- Zopár sa ich k nemu pridalo, ale skoro každý si povedal, že on bude ešte lepším predsedom.
- Takže teraz máme davy predsedov?
- Veru nie. Nakoniec sa predsedom rozhodol byť krčmár a všetci ostatní si to veľmi rýchlo rozmysleli.