Hořící úl
Včely vycítily přítomnost ohně a opustily své obří hnízdo za knihovnou...
"Čeličky! Malý čeličky!"
Už nyní nervózní včely nereagovaly na radostné tleskání holčičky zrovna nadšeně.
"Aú! Oškivý čeličky. Bé!"
Kousek od děvčátka se prolomil trám a od jisker okamžitě vzplanula kniha na zemi...
"Ohýnek! Klásný ohýnek!"
Georgetta okamžitě zapomněla na včelí žihadlo.
"Mladá slečno, měla byste vědět, že velkému ohýnku se říká oheň."
"Mé děti, to je nikdo nezachrání?!" zaúpěla venku matka.
Plameny prošel markýz Lantenac, popadl žebřík, rozehnal včely u okna, poté z něho žebřík vyhodil a natáhl se pro Jeana-René a Gros-Alaiana. Georgetta přišla na řadu poslední.
"Čeličky!"
Chápu, že kdo nezná fandom, nebo nečetl knížku nedávno, nemá tušení oč jde. A ti, co náhodou ví oč jde, nechápou, co tam dělají včely. Ach jo, jenže mně se to dětské žvatláni prostě líbí.
(To, že dětské broukání: "Čeličky!" je z Nanny McPhee, jsem zjistila až před chvílí, to mi můžete věřit!) :-)
P.S. Doufám, že nezáleží na tom zda jsou to malý a ošklivý či malí a oškliví.
- Číst dál
- 3 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit