„Nemůžu tam jít, nejsem připravený. Potřebuji ještě cvičit, abych měl šanci,“ snažil se chlapec přemluvit svého společníka. Bál se neznámého prostředí a cizích lidí. Byl odhodlaný to zvládnout, ale ne dnes. Bylo příliš brzy.
„Život se má žít, ne procvičit. Ale možná máš pravdu. Možná je tvým Osobním příběhem zůstat zde,“ pokrčil rameny stařec. „Důležité je sledovat znamení, znají správnou cestu. Nikdy nelžou.“
„Ale...“
„... co když se ti tvá cesta nelíbí?“ dopověděl muž. „Vždycky máš na výběr. Můžeš zůstat zde, nebo můžeš jít dál a prožít svůj Osobní příběh. Nikdo tě nenutí.“
Chlapec se usmál. K večeru vyrazil na cestu.
