Hair

Podívejte, tohle by nešlo.
Podepsal jsem řádnou pracovní smlouvu a vstoupil do služby jako majordomus. To je povolání slušné, hodné respektu.
Jenže časy se mění.
Společenské večeře a soirée jsou přepadány nemytými, vlasatými stvořeními, která nemají žádnou úctu vůči pravidlům a tradicím. Neustále proti něčemu protestují, hromadně souloží a berou drogy.
Taková společnost, to není nic pro mne.
Proto jakmile ten hipík položil svoji špinavou tenisku na stůl, začal jsem zvažovat výpověď. Jakmile se rozezpíval o tom, že má vlasy (však my vidíme, pane z pralesa!) byl jsem rozhodnut. V momentě, kdy vystrčil zadnici, rozhodl jsem se výpověď podati okamžitě.

Zvedá se vítr.
Zatím ho necítíš.
Jedeš si autem v uniformě, co ti nepatří, a je ti skvěle.
Až na takový zvláštní pocit v zátylku, tam kde máš vlasy vyholené strojkem.
Zpátky na základnu se dostaneš bez problémů. Vystoupíš z auta, ten vítr se do tebe opře a obejde tě mráz.
Něco je strašně špatně.
A souvisí to s tím větrem.
Vběhneš na svoji ubikaci.
Prázdno.
A venku řvou motory a vítr a ty běžíš, kanady dusají po asfaltu, tak jako před chvílí, když tudy prošli všichni ostatní chlapci s krátkými vlasy.
Letadlo ti proletí nad hlavou.
Všechno je špatně.