Možná realita

Viděl jsem maminku s dítětem, jak jezdí na kole. Nebo teda spíš učí se jezdit na kole. Co mě zarazilo, byl outfit maminky, nejenže neměla helmu, ale měla volné džíny, které se jí mohly kdykoli dostat do řetězu, a mohla spadnout, a volné tričko, za které se mohla zaseknout. Než jsem se nadál, už se stal karambol. Mamince se zasekly džíny v řetězu a skončila v křoví. Přiběhl jsem k ní a zeptal se, jestli je všechno v pohodě. Naštěstí byla jenom odřená od křoví a měla pouze roztržené džíny. Což se jí mohlo stát něco horšího, s tím outfitem.

Obecně se věří, že kočku jednou za den zhruba na čtvrt hodinky posedne démon. Vědci proto několika kočičákům voperovali (vratně, pod narkózou a bez následků*) čip, který snímá jejich mozkovou aktivitu. Získaný signál spolu s audiovizuálním záznamem chování se pak skupina felinologů a fyziků pokusila převést na text.

Následuje krátká ukázka:

Rozběhni se. Televize nepřekáží. Přes nebo skrz!

Zamňoukej. Zoufale. Jdi se pomazl - RAFNI!

Na škrabadlo! Až nahoru!

Rozběhni se k misce s vodou a převrhni ji.

Poškrábej tu novou židli. Kotoul!

Rozběhni se. Umyj si levou přední.

Chyť to. Ne, rozhodně to není tvůj vlastní ocas!

Volno.

*Poznámka redaktora.

Tak krásný je ten mládenec. Ač mu štětinaté vousy divoce trčí do všech směrů. Ústa pod knírem se i ze sna usmívají. Od pohledu tulák ač přeci takové boty by si kdejaký trhan dovolit nemohl. Nemůže se v něm vyznat. Cvrnkne ho do nosu.

Pes se pokouší čapnout do tlamy její vlečku a odtáhnout ji pryč. Ani on už tu nechce zůstávat. Přes pobořenou zeď se v tu chvíli přehoupne první paprsek a pes naposledy táhle zavyje.

Tramp se na nádvoří s trhnutím probudí. Tře si zmrzlý nos a nechápavě sleduje prach, který se před ním pomalu snáší k zemi.

Vzhledem k šířícím se škodám na lesních porostech rostoucí populací bobra evropského (Castor fiber), rozhodlo Ministerstvo zemědělství o následujícím postupu:

(i) Ustavení vnitrorezortní komise s dostatečným spektrem pravomocí za účelem vytipování vhodných přípravků na ošetření stromů proti okusu bobrem. Ideálně takového druhu, který by bobry odradil od okusu nepříjemným zápachem, popř. chutí.

Dále pak (ii) Ustavení vnitrorezortní komise k vytipování stromů vhodných či nutných k pokácení, a ošetření kůry těchto stromů přípravkem na podporu okusu (příchutě vhodných stromů popř. potravy, kterou má bobr v oblibě).

Nakonec (iii) V rámci koordinace vytvořit podvýbor, který bude dohlížet a koordinovat činnost obou komisí.

Po hodině oživování auta, aby vůbec bylo možné s ním odjet do dílny se jen tak mimoděk zmínila: "Jo a zapoměla jsem, tu technickou to má propadlou už asi rok a půl ..."

Jen nevěřícně zakroutil hlavou. Otevřel si mapu a jak čekal, hlídka co tam byla už cestou sem, tam údajně stále je. Nečekaně.

"Tak hlavně jeď těsně za mnou, paradoxně je štěstí že mám tu díru ve výfuku ... když mě zastaví, tak prostě jeď a potkáme se někde kus dál na benzínce."

Sbalil startovací kabely a sednul do auta. "to zas bude ..." pozvdechl si a vyrazil směrem k bráně.

Kdekdo by čekal dům zastrčený v postranní uličce. Křiklavá červená světla ve tvarech ženských křivek. O interiéru nemluvě.

Jenže už na první pohled zjistíte, že je všechno jinak. Moderní, ale decentní venek doplňuje minimalistické logo, na kterém mrkající pták s dlouhým zobákem křídly naznačuje malé srdíčko.

Vejdete dovnitř. Posadíte se do pohodlných křesílek u recepce. Usměvavá slečna vám s pozdravem donese pití.

Po chvíli si vás vyzvedne chlapík v elegantním smokingu.

Stojíte před zvukotěsnými dubovými dvěřmi.

Chlapík vám podává klíče. Odchází. Nikde ani noha.

Uvnitř na chvíli zůstanete zírat. A přemýšlet.

Tep jde rychle nahoru, oblečení dolů.

Vítejte ve VoLOVEce.

„To nemyslíš vážně Františku,“
V místnosti panovalo nezvyklé ticho. Jen někdo podupával pod stolem.
„No co jako?“ odkládal František vestu na svou židli.
Levé křídlo stolu se na něj ani nepodívalo.
„Že jsem jednou přišel pozdě?“
„Nedávno jsi v metropoli prohlásil, že se mezi scifi a fantasy dnes prakticky nerozlišuje!“* zvýšil hlas Žamboch.
Parkety zavrzaly.
„Měl by zaplatit cenu nejvyšší.“ zvážněl Šlechta.
Kotleta se rozhlédl po přítomných.
„Vracej,“ vybídl ho ledově Neff z čela stolu.
„Slitování!“ neřekl František a místo toho se nevrle sklonil pod stůl, zul se a položil na něj své kanady. Kanady podepsané mistrem Kulhánkem. Podepsané krví.