DMD č. 23 pro 23. 4. 2024. Téma: Pracovní obuv

Astrokles svou práci miloval. Snídaně v Aténách, večeře v Kolchidě. Kouzelné boty – dar od boha Herma – udělaly z celého Řecka jeho vlastní běžeckou dráhu. Jen Olymp, hora bohů, byla pro něj zakázána. Pokaždé, když ji míjel, znervózněl. Cítil, jak ho nesmrtelní bohové sledují.
Málokdy se zdržel na jednom místě příliš dlouho. Svět venku byl tak krásný. Když právě nenesl zprávy od jednoho města k druhému, křižoval vody Středozemního moře nebo odpočíval ve vzdálených lesích. Když už zaběhl mezi lidi, většinou kvůli kultuře, dobrému jídlu nebo aby navštívil přátele. Lidé ho měli v úctě. Znali ho jako Posla, který spojuje svět.

Hned ráno si je natáhl a běžel na snídani. Skrz koženou podrážku vnímal každý hrbolek.
Šel v nich nasypat slepičkám a vyměnit podestýlku svojí kobylce. Voňavá sláma pod nimi šustila.
Cítil je na nohou, když Hnědoočku sedlal, když se vyhoupl do sedla a opřel se jimi do třmenů.
Když cválali podmáčenou loukou, bláto na nich zanechalo tmavé stříkance.
Pak se vrátili domů, seskočil zpátky na zem a přišlo mu, jako by zapomněl létat.
Večer je na zápraží vyčistil a namazal, protože se dozvěděl, že tak boty déle vydrží.
Ale co když už ho v nich palce opravdu, opravdu moc tlačí?

„CRAWLY!“
Mílovými kroky k nim mířil usměvavý třicátník s opálenou tváří.
„To je skutečně… ?“ zamumlal Azirafal.
„Nový nejvyšší archanděl!“ odtušil okamžik a pár kroků na to Ješua, král židovský, Spasitel tohoto světa.
„Jo, on - jasně… A Muriel, vyslanec Nebe na Zemi,“ osvětloval přítomným prapůvodní pokušitel, „... okamžíček. Vy dva - se neznáte? Nikdy jste se nepotkali? Poslední rok…?
„Popravdě, někdy se s Ním nesetkají celé měsíce.“
„Kdo by taky neustále konverzoval o počasí, že? … Vypadáš jinak, ne-příteli! Vídal jsem to shora, nicméně…“ Ješua rozhodil rukama.
„Lidský tělo je jak pracovní boty. Vklouzneš do něj, pak zase ven a jednou za čas upgraduješ…“

She hadn't even thought about the shoes.

Kochanski sat in the middle of her room, such as it was, and looked at her feet. She wasn't a particularly small woman, but she wasn't that tall, either. Her feet, however, were broad in the places they should be thin, and the other way around, and poked out at the wrong angles.

Maybe, with the spare light bees unused, she could project... no, that would make her think of Dave.

She'd never find a new pair, not in this dimension, and when her work boots wore out... what other boots would work?

“Chlapi, korporát nám poslal novou pracovní obuv. Tak si najděte svou velikost.”
Předák ukázal na paletu vrchovatě naloženou krabicemi, udělal si fajfku v papírech a zmizel v nedaleké buňce, zatímco dělníci se s mručením začali přezouvat.
***
“Tak co, Franto? Jak bylo o víkendu?” jeden z dělníků odložil nástroje a posadil se.
“No to víš, byli jsme…”
Frantovu odpověď přerušil výstražný alarm - boty sedícího dělníka začaly houkat.
“Co to sakra?”
“Ulejváctví detekováno, máte pět vteřin na návrat k práci!” varovaly ho boty.
“No to je ale pěkná blbost, mě nahlásí šéfovi?”
Po pěti krátkých pípnutích se ozvala exploze.
Dělníci se rozutekli.

„Je to lepší, než jsem čekal,“ zamumlal spokojeně Edmund Černá Zmije, když si s nohama na stole své „kanceláře“ pročítal seznam všech privilegií spojených s jeho novou funkcí.
„To máme kromě stálého platu navíc ubytování, ročně fůru palivového dřeva, dvě prasata, sud piva a tucet loktů plátna. A ještě týdně jednu rybu a dvě svíčky. Tomu říkám život…“
„Jen ta obuv je strašně nepohodlná,“ ozval se ode dveří Percy.
Edmund znovu pročetl pergamen. „O botách se tu nic nepíše,“ podivil se a konečně vzhlédl ke svému kulhajícímu společníkovi. „Percy, ty ptačí mozku, španělská bota není naše pracovní obuv, ale nářadí!“

Kočičí šampion v rychlostním trhání látek hledá návrháře sportovní obuvi, který by mu ušil speciální boty. Ty by měly zakrývat celé tlapky, ale zároveň mít otvory umožňující vysunutí drápů, protože ty sportovec potřebuje během závodů aktivně používat.

„Sociální sítě podporují šíření všeobecně tolerované úchylky týkající se kočičích nohou. Rozhodl jsem se, že tento trend nebudu podporovat,“ vysvětluje sportovec, kterému je velmi nepříjemné, když někdo sdílí detail jeho tlapek s popisky jako „super roztomilé“ nebo „jů, fazolky!“.

„Ti, kteří si libují v takové kuchyňské tématice, si musí uvědomit, že po kontaktu s fazolkami by klidně mohli skončit oškrábaní jako brambory,“ uzavírá.

Sandály vás ochrání před poraněním, dodají krokům jistotu v hrubém terénu.
Pomůžou vykonat všechno to, k čemu se během dne ve svém běžném životě potřebujete dostat.
Ale neudrží venku prach a špínu světa kolem. Naopak, často je ještě pevněji chytnou a nesou, kamkoli kráčíme.
Vyzout se znamená stát se zranitelným.
Zpomalit, nebo se zastavit.
Znamená to připustit, že potřebujeme očistit.
Omýt někomu nohy je symbolem přivítání, přijetí, prokázání úcty.
A taky ujištěním, že chvíli můžeme jen tak existovat, posedět, soustředit se.
Nabrat sílu, než se opět vydáme na cestu.
Často za posláním, kterým nás Hospodin pověřil, zatímco jsme byli bosí.

Píšťalka
Dvoje pouta (jenom jeden polda...)
Vysílačka (vlastní!)
Svítilna (když s ní někoho majzneš po hlavě, nedělá to rámus)
Kevlarová balistická vesta (tílko taky nemá rukávy, ale není to úplně ono – z kevlaru zas neuděláš provizorní obvazy)
Revolver Smith & Wesson a munice (ovšem samopal je samopal – zvlášť ten pro akční hrdiny, co mu nedocházejí náboje)
Sklolaminátový obušek (sklo??? dejte to pryč!)
Pepřový sprej (Hans by ani nemrk)

A hlavně pořádný vojenský boty!!!

ačkoli...

ono možná radši žádný, než ty jeho klouzavý lakýrky.

(A co takhle přenosnej reproduktor, co by mi celou dobu hrál Ódu na radost, abych o něco nepřišel?)