Noční můra v Elm Street

Opět se mi zdá o stejném místě. Kolem mě vedou horké trubky. Vypadá to tu jako kotelna. Ale dnes je ten sen jiný. Tak hrůzostrašně živý.
Zaslechla jsem vrzání kovu o kov. Následně blížící se kroky. Rozběhla jsem se, ale kroky se zdály čím dál blíž. Zastavila jsem se a zaposlouchala. Byla slyšet jen unikající pára. Náhle mě někdo chytnul za rameno a prudce otočil. Hrůzou jsem zavřela oči a instinktivně máchla rukou mířejíc při tom útočníkovi na hlavu.
Probudila jsem se a v rukou držela hnědý klobouk. Vedle mě spokojeně dřímal Freddie. Proč si bere svůj klobouk do postele?

Byl ve tmě a byl sám. Ale už dlouho to trvat nebude. Nikdy to netrvalo moc dlouho.
Upálili ho, pohřbili ho na posvěcené půdě. Dokonce se spikli s jeho matkou, tou ubohou jepicí. Ale on byl chytřejší. Pokaždé se vrátil, silnější a hrozivější než před tím. Protože, co by si bez něj děti počaly? Kdo by jim ukázal jejich místo? Kdo by je potrestal za to, co mu rodiče z Elmstreet provedli? Podle soudu byl přece nevinný.
Freddy se rozesmál a nasadil si ohořelý klobouk na hlavu.
„Každé město má svou Elmstreet a já je chci všechny.“
Právě nastal čas.
AN: Moje první drabble ever a posledních pár dní mám Kruegerovskej maraton, tak to berte prosím s rezervou, nějak toho mám teď plnou hlavu:D