Moje články

Mladá žena sebevědomě kráčela spoře osvícenou uličkou. Na první pohled jako žena příliš nevypadala. Její dlouhé lesklé oříškově hnědé vlasy byly schovány pod pánským kloboukem a celá postava zahalena do černého pláště. U branky živého plotu se opatrně rozhlédla. „Jamesi,“ znělo tichou nocí.
„Ano drahá?“
„Ach Jamesi!“ Žena se vrhla okolo krku Jamese. „Mám strach…“
„Zde jsme v bezpečí. Nachystal jsem martini.“
„Ach Jamesi…“ Žena odhodila klobouk a tímto gestem osvobodila své vlasy. „Velice se těším na tvé martini.“ V objetí kráčeli do apartmánu, kde ji James osvobodil z kabátu, podal martini a společně si připili před společnou dlouhou nocí.

Záblesk, tma, těsno.
„Sergeji?“
„Olegu?“
„Na co si tam sáhnul, když jsi kopal? Proč mám pocit, že jsme se zase přenesli?“
„Počkej, rozsvítím baterku.“ Současně zakřičí při dopadu světla na kostru.
„Sergeji, já už s tebou nikam nejdu. Kde to sakra zase jsme?“
„Héj, klid kámo. Asi v nějakém krytu, je to tu vyztužené rámy. Klídek, bude zase sranda.“
„Sranda? Děláš si prču nebo co? Ty se asi těšíš, ale já? Já už mám toho dost, mně už to legrační nepřipadá! V jaké jsme aspoň době?“
„To nevím. Musíme se dostat ven a zjistíme to.“
„Tvůj humor bych chtěl mít...“