Čeřenův zvon 2

Obrázek uživatele ef77

Pacov, květen 2007
Ráno mě probudil zpěv kosa, venku svítilo slunce a vypadalo to na nádhernej jarní den. To mě, povahou skeptika se sklony k cynismu, mělo varovat. Nevarovalo. Zato náš domovní ořešák, kterej jsem každý ráno ze zvyku chodila pohladit po kůře, ten se rozkecal až běda. Že prej: „Uteč, hrozí ti nebezpečí, rychle pryč.“ Normálně teda takhle sdílnej a hlavně konkrétní nebejvá. Stromům plyne čas jinak než nám, málokdy z nich člověk vymáčkne něco jinýho, než prostý pocity větru ve větvích a ptáků na obloze, plnost půdy v kořenech a podobně. No, a vzápětí mi v kapse zazvonil mobil. Volala referentka Smrtková, nomen omen z Finančáku, aby mi sdělila, že mám chybu ve výkazech. Podle tónu by se zdálo, že jsem tím způsobila nedozírnou škodu národnímu hospodářství a fatální poškození nervů báby Smrtkový zároveň. Slíbila jsem jí, že se okamžitě dostavím. Kopla jsem do sebe kafe, s tichou výčitkou „tos mi to taky nemoh říct včera“, jsem se rozloučila s ořešákem a vyrazila. Cestou jsem si představovala, jak fantastický by bylo pustit babizně do její kanceláře, ve který i tužky stojej v haptáku, třeba šotka nebo hrabáka. Až v Čeřenový brance mi došlo, že i když mi to připadá děsně humorný, není asi nejlepší nápad dorazit na berňák vysmátá jak lečo.

Čeřenova branka je mimochodem taky dobrej vtip. Místní obyčejný věřej tomu, že Michal Čeřen byl kdysi dávno Pacovák, kterej odešel na pouť do Jeruzaléma, a když se do roka nevrátil, dali radní podle jeho přání z výtěžku prodeje jeho majetku ulít zvon. Ten začal sám od sebe zvonit, když se Čeřen, jako věkem sešlej stařec, vrátil na rodnou hroudu. A umřel. U nás kouzelníků se to vypráví úplně jinak. Čeřen byl mág, podle všeho černej jako bota. A věnoval se magickým artefaktům. Z nějakejch důvodů neměl svoje rodný město vůbec rád. A při poslední návštěvě místním dost vyhrožoval, něco v tom smyslu, že tu po sobě nechal něco nebezpečnýho.

Asi po hodině usilovného předstírání tuposti a zkroušenosti nad hrůzou, která mi vyšla z rukou, a srdceryvném slibu, že popel si budu na hlavu sypat až do příštích Vánoc, mě Smrtková milostivě propustila.

Aby den pokračoval ve stejném duchu, jako začal, lapila mě před ouřadem mladá Samková. Za měsíc má svatbu a moje zahradnictví / květinářství jí bude vázat svatební kytici a chystat ostatní květinovou výzdobu. Od objednávky uplynuly už dva tejdny, během kterejch stihla svoje preference změnit pětkrát. Tentokrát mi oznámila, že místo lilií chce tulipány. Naštěstí současně chvátala do cukrárny s oznámením o novým výběru svatebního dortu, takže jsem jí ani nestihla říct, že v květomluvě značí tulipán hloupost. Udělila jsem si pomyslnej metál za toleranci a takt a vyrazila honit zmeškaný dopoledne.

Jsem sice čarodějka vystudovaná v Budči, ale magická práce mě nikdy nelákala. V naší rodině se magie dědí, ale není nijak silná. Většina příbuznejch má nadání hlavně na práci s kovem, dřevem nebo kamenem a živí se jako dřevořezbáři nebo kameníci. Moje máma je lékárnice, která umí svejm pacientům namíchat výborný bylinkový čaje, s trochou toho léčitelství v ceně, ale to její zákazníci většinou netuší. Já mám zahradnictví a květinářství v jednom, protože si odmalička nejlíp rozumím se vším, co roste ze země. Zdědila jsem prostory po starým Homolkovi, když už toho plahočení měl dost a chtěl do důchodu. Pěstuju kytky, sazenice, roubuju stromy a uživím sebe a Tondu, kterej mi pomáhá s traktorem a těžkejma pracema, který nezvládnu sama, a taky zaskakuje, kde se dá a kde je třeba.

Když jsem do svýho „Kouzelnýho zahradnictví“ konečně dorazila, už na mě čekal. A podle toho, jak se tvářil, mě čekala další pecka.

A taky, že jo. Tonda má dceru v Táboře, která se nedávno rozvedla s děsným blbem, bohužel až potom, co si s ním upletla dvě děti. A Tonda mi teď oznámil, že se Majda vrací do práce a on se stěhuje do Tábora, aby jí moh vyzvedávat a hlídat děti. Bude pracovat v obchoďáku jako strážnej. A že je teda děsně sorry.

Odebrala jsem se za skleníky tiše skučet svůj žal. Za čtvrt hodiny mě tam zkroušenej Tonda našel.

„Abych nezapomněl, Ester, volal ti David Novotnejch. Prosí tě, abys za ním přišla ke kamennýmu kříži. Co nejdřív.“

Senza. Největší hrůza mýho dětství mě prosí.

„A ty se taky nesměj, káčo!“ okřikla jsem osiku v rohu, až bába Kropáčková, která chodí k zahradnictví šmírovat, jestli to netáhnu s Antonínem, vyjekla a nadskočila.

Budeč, 1727
Co za tři roky ztratil, získal za první půlrok. Ztrátu, žal, nenávist pohřbil hluboko v nitru, přetavil do pilné práce, studia. Hltal všechno, co mu Budeč i její profesoři dokázali poskytnout. Přesto nehodlal svůj magický potenciál dát natrvalo do služeb školy, jak mnozí z budečských mágů doufali. Ne od doby, kdy v zašlých zbytcích starých svitků narazil na zapomenuté pergameny, poznámky k magickým artefaktům. V té chvíli malý hádek v jeho nitru poporostl. Tajená touha po pomstě začala nabývat ostřejších kontur. Čeká ho ještě dlouhá cesta, ale ať! Cíl v dáli svítí jako jasný plamen. Michal Čeřen opouští Budeč a vydává se za svým posláním. Když v témže roce lehne téměř celý Pacov včetně karmelitánského kláštera popelem, je v Cordóbě, připravuje se na cestu do Jeruzaléma a dál, a netuší nic.

Praha, leden 2007
Fronta na pracovní povolení je nekonečná. Jermek přešlápne z nohy na nohu, nuda je ubíjející. Úkosem pohlédne na muže, kterému ho dohodil jeho kontakt z ruské mafie. Pan Novotný. Pánovitě dohlíží na svoje stádečko budoucích kopáčů, pomocných stavebních dělníků z Ukrajiny, Kyrgyzstánu, Ruska, Kazachstánu, dohnaných sem nutností vydělat peníze, o kterých by si doma mohli nechat jen zdát. Jermek se zarazí. Nemá valné magické schopnosti, zdaleka ne takové jako jeho bratr nebo teta, ale manipulaci pozná. Úřednice se zakaleným pohledem schvaluje všechny jejich dokumenty, tupě a bez ptaní. Majitel stavební firmy jí věnuje poslední oslnivý úsměv, a pak nažene svoje stádečko dělníků do připraveného pick-upu, který je má odvézt kamsi na Vysočinu. Ještě je sjede pohledem, u Jermeka se zarazí o něco déle, pak se pro sebe pousměje, a je pryč.

Podporuji: 

Linka Bezpečí, DMS LINKABEZPECI

o úroveň výš
243 users have voted.
Klikejte pouze, pokud jste odeslali DMS!

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

Jupí jupí jupí konečně je to tady! A já se vrhám na třetí část

Obrázek uživatele ef77

:o))

Obrázek uživatele Danae

Je to paráda. Ty tři rozvíjející se linie, každá s jinou barvou a vůní. Ester je hrozná sympaťačka, dějiny děsí a na Jermeka jsem hrozně zvědavá!
Obrázek uživatele ef77

Díky!

-A A +A