Překvapení

Zhluboka se nadechl.
Pomalu, pomaličku nasával okolní pachy. Tlející listí, vlhký mech, kvetoucí borůvčí... Ale to, co ho teď zajímalo, byl nenápadný, pižmový pach daňka, kterému byl již několik hodin na stopě.
Zavřel oči a zaposlouchal se.
Zapátral očima ve stínu stromů.
Dotkl se hlíny a poté špičky jazyka svými prsty.
Vyrazil, aniž by pod jeho kroky křupaly větvičky.
Běžel. Když lovil, nic jiného neexistovalo.
Až doteď.
Bylo to jako by někdo na zlomek vteřiny změnil běh času.
Země pod jeho nohama se zakymácela. Měl pocit, jako by proběhl jiskřící pavučinou, která se táhla na míle daleko.
Kdopak tady čaruje?