Zasažen

Velké Padrťské rybníky. Místo setkání. A bolesti. Protože má sucho v hrdle, šos už pomalu šustí a voda je podmanivě voňavá, mokrá, její lahodnost doslova cítí na jazyku... Zlověstně klidná. Tichá. Ani se nepohne. Ani rybka se neblýskne pod hladinou. Je to past? Hrob?
Musí dovnitř. Prostě musí. Nemůže čekat, jestli se Česťa objeví. Modlí se ke všem vodním božstvům, když udělá první krok. A další. A ještě jeden.
Stojí ve vodě po kolena a vnímá všechnu tu sílu. Uvězněnou. Ponoří se po krk a bere si všechno, co mu voda může dát. Cítí rusalčí magii. Stovky rusalek. Zlomí ji?