Nadání pro lektvary

Lucius šel automaticky do laboratoře se Severusem. Nechtěl být sám a s ostatními ho spojoval jen společný cíl, ne přátelství.
„Pomůžeš mi s přípravou,“ rozhodl Severus.
„Nezapomněl jsi, že na lektvary skutečně nemám ani náznak nadání?“ zeptal se Lucius.
„Na to se zapomenout nedá…“ otřásl se Severus, který měl dosud v živé paměti, jakou spoušť Lucius vytvořil při minulém pobytu v laboratoři. „Ale krájet přísady podle návodu snad zvládneš.“
Chvíli pracovali v tichosti.
„Máš otřesný rukopis, příteli,“ postěžoval si Lucius. „A tohle… no fuj!“
„Co se ti nezdá?“
„Namočit netopýří sklivec a ham?!? Děkuji, nemám chuť…“
„Hadí mozečky…“ utrousil Severus.