Řeka slov

Řeka slov, dravá a nespoutaná, po mně stékala a omílala mě až na podstatu bytí. Nechat se unést proudem až do stojatých vod, kolébat se něhou slůvek, topit se v narážkách, polykat významy, brodit se v příbězích. Minout slepá ramena, kde slova zatuchají a probublávají jimi staré bolesti, stará štěstí, na která už nevěříš. Nezáleží na tom, co bylo. Loňské sněhy roztály. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, voda už je jiná. I kdybys mi říkal totéž, nikdy to nebude to samé, protože my jsme jiní. Skutečnou vážnost má jenom současnost, nic mimo ni neexistuje. Sto slov. Pro každého. Právě teď.