V ulici Karla Hojdena
Navazuje na Na stopě: http://sosaci.net/node/29346
Za nádražím je přechod, Česťovy kroky míří tam. Kolem drážní ubytovny, do Nádražní ulice, pak do Anenské. Pouliční lampy jim svítí na cestu, ale světlo je posmutnělé, zmírá. Česťa už ví, kam jde. K Milanovi domů, do ulice Karla Hojdena.
Před brankou leží cár kostkované košile. Karl ho sebere a strčí do kapsy.
Dveře jsou vylomené. Zevnitř. Cokoliv Milana zabilo, dostalo se to do domu jinudy.
Na podlaze v obýváku leží dívka, dlouhé vlasy rozhozené ve vějíři, dílky puzzle všude kolem, na tváři zaschlé slzy a krev.
Česťa k ní přiklekne a poplácá ji po tváři.
"Verunko, no tak, Verunko."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ah. Skvěle napsaná hrůza,
ah. Skvěle napsaná hrůza, brrr
Vidíš a to jsem si říkala, že
Vidíš a to jsem si říkala, že dneska je to lehčí. :)
Jo! Za každým rohem mrtvola,
Jo! Za každým rohem mrtvola, to se mi líbí!
Letos jsem krvelačná. :D
Letos jsem krvelačná. :D
Uuuuf...
To je síla.
Vidíš, a já si říkala, jak je
Vidíš, a já si říkala, jak je to neškodné drabble.
Snad přišli včas!
Dílky puzzle mě nejdříve rozhodily (nějaká krvelačná metafora?), ale zdá se, že to bude mít ještě jiný (a nebo jen falešná stopa?) význam. Pěkné.
Snad. :) Krvelačná metafora?
Snad. :) Krvelačná metafora? To se mi líbí! Ale ne, není to metafora. Díky!