Když nemáš kde hlavu složit
Navazuje na Probuzení: http://sosaci.net/node/29692
Veroničinu otázku úplně pominuli. Dali jí napít, přehodili přes ni bundu a beze slova začali pracovat s magií. Dívala se na ně přimhouřenýma očima. Věřila jim, ne že ne. Znala je odmalička. Ale kde je děda? Proč nic neříkají?
Česťa se na okamžik postavil do středu místnosti, točil se na patě, oči zavřené, ruce rozpažené. Pomalu je spustil a podíval se na ni.
"Není tu bezpečno. Ochrany jsou narušené. Půjdeš s námi?"
"Ale kam, strejdo?"
Podíval se na Karla, v očích otázku. Kývnutí.
"Do bezpečí, Verunko." Vzal ji za ruku, něco ji zastudilo. Na dlani se jí zablýskla stříbrná šupina.
To bylo krácení, tomu byste nevěřili.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pamatuju si to správně, že
Pamatuju si to správně, že ten jeden je vodník?
Pamatuješ si to správně.
Pamatuješ si to správně. Akorát jsou tady cca o 15-20 let mladší.
Nevěřili - čtenáři netuší.
Nevěřili - čtenáři netuší.
To je dobře, že to není
To je dobře, že to není poznat. :)
Ale věřili.
Ale věřili.
Je to fakt dobré drabble.
Je to práce. :) Díky!
Je to práce. :)
Díky!
Nevěřili, protože to vůbec
Nevěřili, protože to vůbec není poznat. Já tu tvojí sérii miluju.
To byl záměr. :) Děkuju,
To byl záměr. :) Děkuju, strašne moc! :)
Je to dobrý. Líbí se mi, jak
Je to dobrý. Líbí se mi, jak čarují, a ta předaná šupina, to je vysloveně pohádkové
Děkuji. :) Jo, kvůli tomu
Děkuji. :) Jo, kvůli tomu jsem to taky tak strašně krátila, musela jsem to tam dostat! :)