Jsou naši blízcí stále s námi
Úvodní poznámka:
Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/30175.
Drabble:
V nazlátlém světle podzemního sálu lákavě prostřený stůl, František ale nemá hlad, stejně jako v noci nepotřeboval spát.
Vpíjí se do tváře krásné paní, oči nestačí, má pocit, že ji vnímá celou bytostí.
Je nádherná, okouzlující, jedinečná, jediná.
Když však paní náhle odspěchá, pouto pohledu se přetrhne, myšlenky rozutečou.
Kostičky chleba. Jistota a bezpečí. Táta.
Tenoučký kořínek v podlaze. Náruč a něha. Macecha.
Snídaně ve dvou. Láska a blízký člověk. Natálie!
František prudce vyskočí, ona se ale vrací a je rychlejší. Lehce se dotkne jeho zápěstí, očima zaklesne do jeho a on se dívá.
Její tvář je jedinečná. Nelidská. Cizí.
Závěrečná poznámka:
Název je parafrází Skácelovy básně.
Pevně doufám, že téma je tam vidět :o).
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ten je tedy ošklivě
uhranut, hanba! Ještěže neztratil úplně vzpomínky... A mě teprve teď doklaplo to drabble s Františkem a čarokněžkou dříve, já ho předtím vlastně vůbec nepochopil... Čteš se přenádherně a hezky to vše do sebe zapadá!
Děkuju moc, jak mám pocit, že
Děkuju moc, jak mám pocit, že melu z posledního, takovýhle koment je jak živá voda :o).
kdyby to nebylo tak strašné,
kdyby to nebylo tak strašné, bylo bylo by to krásné. Ale pořád je naděje, že se z toho dostane
A já si myslím, že se z toho
A já si myslím, že se z toho dostává. Pomalu. Děkuju!
Teda, nemám po dvou
Teda, nemám po dvou komentátorech ani co dodat, je to uhrančivé.
Děkuju moc!
Děkuju moc!
Velmi dobré, spokojeně si
Velmi dobré, spokojeně si vrním. A doufám, že to s ním dobře dopadne.
Juj, děkuju! A ne, nezabiju
Juj, děkuju! A ne, nezabiju si jediného pořádného kouzelníka, co mám :o). Aspoň doufám, že ne.
A dopadne to dobře!
A dopadne to dobře!
Krásně napsané.
No jo, já to jinak neumím.
No jo, já to jinak neumím. Děkuju!
Brrr.
Brrr.
Bude líp, jak doufám.
Bude líp, jak doufám.