Dlužníkem v sobě

Možná, že jsem přece jen měl zvážit, kam v životě jdu, a to mnohem dříve, něž na smrtelné posteli v posledních týdnech své existence.
Nikomu už nic nedlužím. Nikomu, jenom sobě. Dával jsem si záležet, abych nic nežádal a nemusel nic vracet. Život jsem prožil v jistotě, že mě neohrozí cizí ruka, poněvadž k tomu neposkytnu příležitost. A pak jsem se zdevastoval sám.

Můj nejlepší přítel byl starý pán z vrátnice, jehož jméno mi není známo. Když mi přál dobrý den, věřil jsem mu, a bylo mi blaženě. Dnes přemýšlím, jaké by to asi bylo, troufnout si na vyšší city.