Omnia tempus habent XXVIII
Předchozí zde.
Teda, napsat to, když vedu program na víkendovce pro malé dračice (pardon, královny;-) )... Málem jsem taky řekla ne.:-)
Stáli před prosklenou stěnou nemocničního pokoje. Daniel ležel na lůžku obklopeném futuristickými přístroji monitorujícími životní funkce. Jaroslav identifikoval pouze displej zobrazující čáru srdečního tepu.
"Fyzicky je na tom dobře, vzhledem k tomu, co prožil. Zlomeniny a vnitřní zranění se zahojí zhruba do týdne, povrchová zranění dříve," sděloval jim právě Danielův ošetřující lékař. Naslouchající Marek se znovu nestačil divit rychlosti regenerace strážců.
"Mentální stav?" zjišťoval Jindřich.
"To budeme vědět, až se probudí. Mozek každopádně funguje," řekl doktor.
"Budete potřebovat něco ode mě?" ozval se Marek. Co když...? Co když řeknu ne? obával se.
"Neboj, nebudeme potřebovat tvoji krev," ujistil ho Jindřich.
Následující zde.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Je nějaký důvod, proč by jeho
Je nějaký důvod, proč by jeho krev mohli potřebovat? Tedy kromě obvyklých důvodů?
Jinak jsem ráda, že je Daniel živý a doufám, že bude i v pořádku!
Děkuji za komentář.
Obvyklý důvod chybí, mají lepšího dárce. Marek si jen vzpomněl na jednu předchozí akci v tunelech. Ta skončila v podstatě Markovou dobrovolnou nefatální obětí.
Tak tady
už si vyloženě čtverácky hraješ, myšlenkové odpovědi předbíhající vyslovené otázky, paráda!
Děkuji moc za komentář.
No, moc čtverácké to bohužel není...:-( Sotva jsem to zvládla napsat; víkend pro holky byl náročný (ale krásný). Ale jsem ráda, že se ti drabble líbilo.:-)
Ještě že je v bezpečí
Ještě že je v bezpečí
Díky.:-)
Je a bude. Zatím.:-)