Hádanka
Odkedy sa pamätám, sedel mi na ramene ošumelo vyzerajúci havran a šepkal mi do ucha nezmysly. Pes z tieňa sa za mnou vliekol na chromých nohách a fúzy prašivého potkana ma šteklili na ústach. Neviditeľné kone ma kopali do hrude a brucha, a smiech hyen ma prebúdzal do tichých a nehybných nocí, a inokedy pohľad svietiacich očí neotpierov, ktoré sa plazili na strope mojej izby. Červy si vyryli cestičky mojou kožou a pod ňou. Slon spočinul na mojich ramenách, nahnevané rosomáky na mne hodujú. Líšky ma pochovávajú v smradľavých norách. Motýľ z dymu rozprestrel krídla cez moje oči.
Kto som?
Len taká sranda.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ale to je pěkně hororový
ale to je pěkně hororový
Úžasné
to je.
Huh. Strašidelný.
Huh. Strašidelný.
Ježto je "všechno jinak",
Ježto je "všechno jinak", bude v tom nějaký háček, ale já jsem od koní, byť neviditelných, kopajících do břicha soudil na skálu, kopec... Každopádně velmi působivě a lexikálně nápaditě popsáno!
Odpověď by mě docela zajímala
Zní to opravdu lehce hororově, ale zároveň tklivě a čtivě ;-) takže za mě palec nahoru. První mě napadla hlína, ale ta mi tam neseděla u všeho, pak strom a snad ta skála co tu zazněla... Netuším, ale je to moc hezká povídka a připomíná mi nevím proč Lvího krále...