Umírající metafóry

Obrázek uživatele Faob
Fandom: 
Drabble: 

Kolem newmanovských očí jen obočí, přednosti lorenovsky v pozoru.
„Naše milé čtenářky by zajímalo…“

Jako když Steve McQueen nasedá na koně.
Jako když Alain Delon připaluje cigaretu.
Jako když Charles Bronson fouká na harmoniku.

Jako když Sharon Stone přehodí nohu přes nohu.
Jako když Jacqueline Bisset zamrká očima.
Jako když Catherine Deneuve udělá cokoli.

„Mohl byste plíz,“ přeruší mě neomaleně, ač není žádná Claudia Cardinale, „vynechat ty metafóry? Totál jim nerozumím a musela bych je všechny gůglovat.“

„Co lýtka,“ zeptá se doma spoluletokružnice, „zapalovala se?“
Zavrtím hlavou, vráskami se na dálku obejmeme.
Raději zestárnout se starou než osamět s mládím.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To se mi líbí. Asi že chápu ty metafóry ;)

Obrázek uživatele Faob

Díky moc!

Obrázek uživatele Arenga

Já ty metafory taky chápu. A má to ještě tu druhou stránku, aneb: "Co? Ty NEVÍŠ, co je to WhatsApp???" (Aneb to je ta chvíle, kdy si pubertální dítko klade otázku, proč má tak blbé rodiče;-))

Obrázek uživatele Faob

Tak to teda nevím... Děti mě šetří...

Obrázek uživatele KattyV

Na mě to teď zkouší holky na tvůrčím psaní. Ale na druhou stranu, dokonale chápu, že když jim už podesáté opakuju, že přímá řeč patří do uvozovek, tak chtějí mít občas i navrch. Budiž jim přáno.

Obrázek uživatele Tora

TikTok na vás ještě nezkoušeli? Jo, je to jiný svět. Ale já se raději držím metafor. Holt stará škola, tak co už. Hezké drabble.

Obrázek uživatele Faob

Díky! Taky se raději držím metafor, starého havrana novým kouskům nenaučíš...

Obrázek uživatele KattyV

Líbí moc. Asi že to cítím podobně. A že vzhled pro mě je až druhotný. A že u některých zmíněných jen vzdáleně tuším, co jsou zač. (Nikdy jsem si moc nepamatovala jména herců, takže bych taky musela googlovat.)

Obrázek uživatele Faob

Díky moc. Já si dotyčné zamiloval zejména: McQueena v Sedmi statečných a Bullitově případu, Delona ve Dvou mužích ve městě (s Jeanem Gabinem!), Bronsona v Sedmi statečných a Tenkrát na západě, Stone v Základním instinktu, Bisset v Životě a době soudce Roy Beana, Deneuve v Polanského Hnusu (ale známější je třeba Kráska dne nebo Oslí kůže)... Paul Newman a Sophia Loren jsou ikony mého dětství, stejně jako Claudia Cardinalová (k sežrání ale byla - byť se jí divák trochu bojí - v Tenkrát na západě).

Já sice tak úplně nerozumím, protože herci mě spíš míjejí, ale ten závěr působí moc hezky, kdyby bylo takových lidí víc.

Obrázek uživatele Faob

Díky.

Obrázek uživatele Esti Vera

Ač metafory nechápu a musela jsem gůglovat, drabble se mi moc líbí. A proč? Možná kvůli tomu "vráskami se na dálku obejmeme" - je to krásné, pravdivé, laskavé.

Obrázek uživatele Faob

Fakticky to nejsou metafory (to popletla slečna novinářka), ale přirovnání... A ty vrásky jsou tam taky trochu kvůli úvodní větě, aby bylo jasné, co chci říci "očima, kolem nichž jen obočí" (tedy nikoli vrásky). Díky moc!

A já tu první větu pochopila až teď. Vůbec si u tvých stoslovek nebo víceslovek většinou připadám tak nějak duševně omezená.

Obrázek uživatele Faob

Chyba je vždycky na straně autora! (Je taky ve výrazně lepší pozici, já bych sám sobě bez znalosti toho, jak to dopředu promýšlím, absolutně nerozuměl, ba asi bych se nečetl!) Jen maličký návod (ale v dubnu nepoužitelný): když je tam něco divného, má to většinou své odůvodnění...

Obrázek uživatele Esti Vera

Faktické nepřítomnosti metafor si jsem vědoma, to se jen držím výraziva slečny novinářky (stejně bych jako sama od sebe nenapsala "gůglovat", bije mě to do očí :))

Hrozně těžce uchopitelné a pochotelné, řekla bych, ale něco jsem si z toho přeci jen vzala a ta přirovnání se mi osobně líbily moc ;)

Obrázek uživatele Faob

Díky moc! (Jistě to nebude naposledy, co nebudu úplně pochopitelný, tento kousek je dokonce čtenářsky poměrně vlídný :-))) (Nesměji se tolik, ta třetí závorka uzavírá "uzávorkované".)

Obrázek uživatele tif.eret

že metafóry chápu :-) Ale nej je poslední věta. Krásné.

Obrázek uživatele Faob

Děkuji, to jsem rád!

Obrázek uživatele Profesor

Moc hezké drabble. Některé herce z toho i znám.

Jen jsem se tak zamyslela nad tím, jak se v posledních pár letech změnil svět. Protože, když jsem byla na střední já, nebyl ani facebook a to je to sotva deset let.

Obrázek uživatele Faob

Ještě Ty začínej! Co to je facebook?!

Obrázek uživatele Aries

facka za bukem, to neznáš?

Obrázek uživatele Profesor

Aries, tak tohle je ta nejlepší přezdívka pro ksichtknihu, kterou jsem kdy slyšela!:-))))
I když šklebník je taky fajn.;-)

Obrázek uživatele Arenga

když jsem byla na střední já, nebyl internet a učili jsme se na počítačích v MS Dos a T602 ;-) a taky to není tak dávno

Obrázek uživatele Faob

Je, kamrarádko, je.

Obrázek uživatele Tora

Já ani nemluvím. My děrovali štítky a pásky a JAKÝ to byl pokrok! Státnici z psaní na stroji mám psanou na mechanickém stroji. Už radši mlčím, zažila jsem černé uhlí, když ještě veselé rostlo jako přeslička v bažině, zdá se.

Obrázek uživatele Faob

Tři poznámky:
1) Samozřejmě je to nedávno, to, že svět pádí vpřed jenom vpřed (a vpředu smrdí síra, jak zpívá Karel Kryl), jak ze řetězu utržený, neznamená, že my nejsme mladí a krásní.
2) Drabble je ještě trochu matoucí, neb vzpomíná herců s vrcholem slávy převážně v 60. a 70. letech: jednak si divák buduje své idoly plus minus v dětství, jednak k nám se filmy s nimi dostávali se zpožděním 15, 20 i 30 let...
3) Klasický psací stroj byl na tvůrčí psaní svým způsobem lepší, autor (pamatuji) si text nejdříve musel napsat v ruce a pak jej teprve přepisoval (a opravoval) na stroji - tedy minimálně jej psal a promýšlel dvakrát...

Obrázek uživatele Aries

Možná nejen idoly, ale i rozlišovací schopnost jako takovou. Tyhle herce si člověk nesplete, na první mrknutí je jasné, kdo to je. Mladší herci hlavně z Ameriky se například mně pletou neskutečně. Znám jméno, obličej je mi mírně povědomý, ale mám problém spojit si to dohromady. Vrchol zoufalství byl seriál o Buffy, kde jsem se vůbec nedokázala zorientovat v postavách, kolik jich vlastně je, kdo je padouch a kdo hrdina, vypadali až na jednu výjimku všichni stejně.

Obrázek uživatele Faob

Podepisuji. U herců to ještě snad může být dáno s věkem se horšící rozlišovací schopností, ale hvězdy a hvězdičky dneska jako by se předháněly v uniformitě vzhledu, nikoli jeho originalitě... Ale možná jen stařecky mektám. (Blbě se mi orientuje i proto, že filmy prázdnotu příběhovou nahrazují zběsilostí střihovou...)

Obrázek uživatele tif.eret

vítězství formy nad obsahem.

Obrázek uživatele Rya

Psací stroj... když teď mému otci vyšla (dlouho po smrti) kniha souborného díla, obsahující mimo jiné vizuální texty, uvědomila jsem si, jak jsem ho celé noci poslouchala a jak zvláštní rytmus to byl... a musela to být neskutečná dřina ty texty napsat.

Obrázek uživatele Tora

Já si to popravdě vůbec neumím představit. Jako opsala jsem na něm několik knih, když jsem se učila psát a trénovala, to ano, ale jen opsala. Že bych psala na stroji texty svoje, to si nedovedu představit. Přitom jak škrtám, mažu, opravuju, přepisuju... ne, to bych asi neuměla. Klobouk dolů před spisovateli, co psali dřív v ruce a na psacích strojích...

Obrázek uživatele Aplír

Psát drabble a stále počítat, zda má sto slov - to je pro mne nepředstavitelné.

Obrázek uživatele Wolviecat

Řekla bych, že je to z velké částí tzv. klam přeživšího - člověk si ty nevýrazné herce že svého mládí nepamatuje, takže má pocit, že byli jen herci dobří a různorodí. To samé se týká filmů, hudby, umění... Vůbec si člověk svoje mladí idealizuje - stačí se podívat na to věcné "za nás byli skvělé skupiny jako Beatles, ne pořád ty skupiny pro teenagery" ignorujíc fakt, že Beatles byla skupina pro teenagery. A evoluce nám velí, že pokud jsme svoje mladí přežili, museli jsme to udělat dobře - a mládež, která se chová jinak, tedy určitě dělá chybu

Fakt je, že třeba takové ty herečky z třicátých let mi taky dost připadají jedna jako druhá, takový ten filmový typ s nakadeřenými vlasy těsně nad ramena, silně namalovanou pusou s tím jakoby srdíčkem na horním rtu, unylým pohledem, často s rádobyelegantním cigárem... nechci křivdit, takže ani nejmenuju, neříkám, že všechny jedna jak druhá, ale někdy mi to splývá.

Obrázek uživatele kytka

To mi připomnělo ušního červa:
"Můj typ vždycky býval známý z velkých pláten kin,
trochu Alain Delon a tak trochu Steve McQueen... "

Obrázek uživatele Faob

Jé, tady se to změnilo... Já jsem Džbán pochopil jenom tak středně (nu, pochopil), ale tohle dvojverší se naučím a budu šířit dál! (Delon byl fešák, ne že ne, ale na charisma Steva nikdy neměl... Aspoň že děti znají McQueena aspoň z Aut...)

Obrázek uživatele Regi

Drabblík pobavil, potěšil a trošku dojal. Díky.

Obrázek uživatele Faob

Já děkuji milé sovičce!

Obrázek uživatele Rya

Ale to je mi krásné! A slovo spoluletokružnice obzvláště :-)

Obrázek uživatele Faob

Uf! Že si taky někdo všiml! Díky!

Obrázek uživatele Kleio

Krása těch metafor je nestárnoucí a kdo nezná, o hodně přišel. Velmi estetické drabble.

Obrázek uživatele Faob

O hodně přišel... Přesně! Díky moc.

Obrázek uživatele Peggy Tail

To je super! Rozumím jen větší polovině metafor, ale to je jedno.

Obrázek uživatele Aplír

Tak tohle mi uniklo. Přehlídka představitelů filmových rolí z mého mládí nostalgicky potěšila.
Nejvíc se mi líbí poslední odstavec.

Obrázek uživatele Faob

To jsem převelice rád, že někdo ještě pamatuje!!! Díky!

-A A +A