V pravidelném rytmu

Zazněl hlas starého námořníka.
"Tohle nejsou lodě, železo a pára je jen prokletím..."
Nikdo ho neposlouchal, tahle slova, ani další, která jako kletby drtil mezi zuby.
Mohli říct, že bez těch deseti tisíc tun oceli by dávno kýlem ryli v mořském dně, ale nemělo to smysl. Kolem vrcholil věk páry a on pořád ještě snil o ladných křivkách vroubených jasně bílým plachtovím. Zaspal snad sto let, v myšlenkách a snech dlel ve svém mládí...
"Střídání," zařval muž u průlezu.
Dole u kotlů jim s každým pohybem lopaty připadala pravdivější jeho slova...
"Prej věk strojů, u vesel alespoň nebylo takové horko..."