Chuť slz
Volně navazuje na má letošní drabble o Minervě.
V ústech měla hořko, jako by snědla pelyněk. Chuť zadržovaných slz.
„Albusi, to nemůžete myslet vážně,“ šeptala přiškrceně.
„Je to pro –“
„Neříkejte vyšší dobro!“ vřískla.
Křišťálová koule na stole se roztříštila.
V dalším okamžiku Minervu objaly silné paže. Její tělo se roztřáslo naprosto nekontrolovatelnými vzlyky.
„Nemůžete… Nemůžete…“ plačtivě vrtěla hlavou.
Zdravou rukou ji pohladil po vlasech. V ústech cítil chuť pelyňku.
Vzpomínka se rozplynula.
Hleděla přes okraj Astronomické věže do lákavé hlubiny pod ní.
Albus věřil, že to přeživší zvládnou, že se uzdraví. Byl si tím jistý…
Udělala dva kroky zpět do bezpečí.
…ona si tím někdy tak jistá nebyla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uf, no teda... neměl jsem to
Uf, no teda... neměl jsem to číst při obědě, slzím si do fazolek.
To je smutné.
To je smutné.
Smutek z toho úplně prýští.
Smutek z toho úplně prýští.
Krásné, bolavé, je mi Minervy
Krásné, bolavé, je mi Minervy opravdu líto.
Silné, působivé, závěrečné
Silné, působivé, závěrečné obraz ještě odložené samovraždy brilantně stručný, o to čiřejší!