Na koberečku

Místo toho, aby bylo vedení rádo, že je Jiří naživu, začali nás popotahovat za pití v pracovní době.

„To si dělají prdel!“ vyprskl Filip, když otevřel mail.

„Vašku, tohle už přehánějí,“ otočila se na mě Nela.

„Jdeme tam najednou. Fakt nemáme tolik času, aby se ztrácel na takové hovadiny,“ rozhodl jsem. Celý tým se zvedl a vyrazili jsme.

V kanceláři na nás čekal upír s kožoměncem. Ten vypadal, že je mu trapně. Zato upír, boreček, si situaci užíval.

Postranním pohledem jsem zahlédl, jak se všem napnuly svaly.
Tentokrát jsem je nehodlal krotit.
Jen ať tomu parchantovi arogantnímu někdo jednu vrazí.