Nehoda

Byla to vlastně úplná náhoda. Už si ten den nic neplánoval, měl dost a věděl to. Mířil rovnou domů. A pak ta posmrkávající dáma, co jí i přes mrkání ustavičně slzely oči. Vypadalo to jako alergie. Mohl to nechat být, ale měl dojem, že by opravdu potřebovala vlídné slovo. A možná dotyk léčitele.
Cestou do schodů do ní jemně strčil, jen natolik aby to ospravedlňovalo omluvný výstup. Chtěl se na ni povzbudivě usmát, ale vlídný výraz mu zkameněl na rtech. Tohle bylo něco velkého.
„Jste v pořádku?“ vysoukal ze sebe takřka násilím.
„Ne,“ odpověděla bez přemýšlení, „promiňte.“
Těžká diagnóza. Sakra.