Jak to bylo, proboha?
23. 5. 1978 19.45 Pomezí
Zastaví na dohled od signální závory. Únosci vyšlou dalšího mládence, ať ji pohraničníci otevřou.
Vstřebává, že je velmi zle: v autobuse má tři pologramotné grázly, proti nim tupou totalitní mašinérii, v jejíž hierarchii je lidský život, totiž jeho, na tom nejnižším stupínku.
Aby se nezbláznil, musí to dát dohromady. Vteřinu po vteřině rekonstruovat. Ano, sháněl se na poslední chvíli po zapalovači, asi i zvedl hlas, nesnáší zašantročování věcí!, ale s tím se přeci s Irenou nerozžehnal. Z dětského pokoje vyběhl kluk, dal mu pusu na čelo. A pak – pak se na svou ženu usmál. Kývl v něze na rozloučenou.
Určitě!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
hodně působivé
hodně působivé
Děkuji moc!
Děkuji moc!
Strašný, strašný. Nechtěla
Strašný, strašný. Nechtěla bych být na jeho místě.
Já také ne, to máš pravdu!
Já také ne, to máš pravdu!
Pěkně napínavé!
Pěkně napínavé!
Děkuju.
Děkuju.
Tak bolavé :o(
Tak bolavé :o(
Ale možná naivně věřil v
Ale možná naivně věřil v lidskost pohraničních sil. Díky!
To je napínák!
To je napínák!
Děkuji!!!
Děkuji!!!
To je strašná představa, že
To je strašná představa, že to poslední, co jsem se svými milovanými pronesl, je nevlídné vyjetí. Naděje, že to tak nebylo, bere za srdce.
K tomu sa pridávam, mám z
K tomu sa pridávam, mám z toho rovnaký pocit.
Děkuji moc! Paní Irena si i
Děkuji moc! Paní Irena si i po letech pamatovala, že hledali před jeho odjezdem ten zapalovač...
Vzato kolem a kolem, je
Vzato kolem a kolem, je prostě v prdeli...
Je to bohužel tak. Dík!
Je to bohužel tak. Dík!
Jak je možné, že mi tohle
Jak je možné, že mi tohle uteklo?
Až se mi srdce sevřelo. Ta krátká retrospektiva tak moc umocňuje bezvýchodnost situace. Při četbě jsem najednou byla já na místě řidiče. Huh!
Děkuji moc!
Děkuji moc!