Všude dobře...

Irena se rozhlédla po vypáleném Maurentu a polkla slzy. Už rodinnou tvrz jednou celou opravovala, když ji správce nechal během pánovy nepřítomnosti zpustnout. Pak přišla válka a zničila, všechno, co pracně vybudovala. Nevěděla, jestli má sílu začít znovu.
„Přízemí vypadá dobře, nebude se muset bourat, bude stačit opravit patro,“ ozvalo se za ní. Po boku se jí objevil Ryko a vzal ji za ruku. „A Simeon slíbil, že pošle ty popínavé květiny, co se ti v Tristu tak líbily. Můžeme je vysadit u přístřešku za domem, jak jsi chtěla.“
Jistě, že to dokážu, pomyslela si. Tentokrát na to nejsem sama.