Procházel se po nábřeží. Naslouchal rackům. Obdivoval zadumané rybáře, jak zručně nahazují udici. Dlouhé kilometry pobřežního korza nabízely bezpočet pohlednicových výhledů na řeku vlévající se do oceánu. Chtěl poslouchat jen vítr, ochutnávat slanou tříšť, která se mu usazovala na rtech.
Prošel pod mohutnou konstrukcí zavěšeného mostu, který se klenul nad řekou. Z druhého břehu mu kynula socha Krista s laskavýma očima.
Hleděl do míst, kde se řeka mísila s oceánem. Odlesky slunce na vodní hladině vytvářely neopakovatelnou hru odstínů. Kouzelné pruhy barev, které lákaly k dalekým cestám. Zažíval zvláštně sladký smutek. Věděl, že jednoho dne bude muset Bílé město opustit.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To dám do oblíbených, ten
Aries
To dám do oblíbených, ten Lisabon tam prostě je
Děkuji.
Nathanel
Děkuji.
To dám do oblíbených, ten
Aries
To dám do oblíbených, ten Lisabon tam prostě je
aaaaaaaaa! Já tam chci! Teď!
Zuzka
aaaaaaaaa! Já tam chci! Teď! Hned! <3
Já taky!
Nathanel
Já taky!
Tak je to opravdu krásně
Faob
Tak je to opravdu krásně poetické líčení! Jeden by se tam hned rád vypravil...
Děkuji.
Nathanel
Děkuji.
To je saudade jako kráva, to
Kleio
To je saudade jako kráva, to mi nedělej. <3
Velice krásné.
Esclarte
Velice krásné.
Nádherný popis. Člověk při
Aplír
Nádherný popis. Člověk při čtení zapojí vizáuální vjemy, ale i sluchové, chuťové a taktilní smysly, takže ho to tam přenese a vnímá to všechno spolu s vypravěčem.