Msta
Co smrtí se těší na básníka -
a on sám si o první z nich říká,
přijme první úder zákeřný.
Neměl zdání u jakého prahu
zaklepal, že na osudnou dráhu
sebevrahů vstoupí za dveřmi...
Sady rozkvetly bělobou. Jaro však mou mysl neutišilo. Pulzuje vinou, osaměním, nenávistí.
Květy zastiňuje Metodova silueta.
„Marianno,“ šeptá laskavým hlasem ptáčníka.
„Srdce šumavských lesů chřadne. Sama to musíš cítit.“ Hlína pod rukama mě plní vztekem.
„Dej mi jen trochu své moci. Dokážu to zvrátit.“ Trhnu sebou.
„Tak tohle chceš,“ syčím. „Vysát mě. Zničit. Jako vždycky.“
Moje moc vytryskne jak krev. Žár ohniváka pálí jeho chabou, vyděšenou obranu.
Klečí a prosí, zbabělý pes. Může pomoct. Obětuje se.
„Tohle nejsi ty. Nechceš mi ublížit.“
Shýbám se. Líbám rty vonící pergamenem.
Hněv pulzuje jak míza.
„Ale chci, Metode."
Když ho polyká země, křičí.
Předchozí drabble
Sorry, ještě jako úplně hodný bejt nezačneme.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásná jemná slova, poetická
Krásná jemná slova, poetická vyjádření v kontrastu s drsným dějem a zlobou.
Ty tak hezky komentuješ, já
Ty tak hezky komentuješ, já budu chodit za tebou a přikyvovat
Tak já vám oběma děkuju :)
Tak já vám oběma děkuju :)
Mě to tedy docela mate, ten
Mě to tedy docela mate, ten poetický jazyk a přitom tak nemilosrdný boj.
Nojo, tak magie je (podle mě)
Nojo, tak magie je (podle mě) poetická. Jenom není vždycky hodná.