Moje články

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Symfonie

    Úvodní poznámka: 

    Jsi lapen, smrtí chycen...
    A já znám teprv dnes,
    že pod vojenským límcem
    bezbranné hrdlo měls.

    Drabble: 

    Cítím to hned – prasklá struna ve smyčcovém sólu.
    Smírčí kámen puknul, vlákna kouzla leží přetrhaná. Srdce bubnuje na poplach.
    Zrcadlo nemám - voda v tůni poslouží. Hledám.
    Můj trhaný dech, šelest jeho tepu, vyděšené hlasy splétají ohlušující kakofonii.

    Zabořím prsty do mechu. Rovnováha.
    Hladina zrcadlí bledou tvář, pot a modřiny. Zkrvavený obvaz pod žebry.
    Nepřežije noc, šeptá chór beznaděje. Selhalas.
    Nasaju vůni Šumavy. Předivo kouzla nestihnu obnovit. Na dálku ho nevyléčím.
    Váhám. Bojím se.
    Jde o Martina.

    Dotknu se hladiny. „Půl tvé krve. Půl bolesti.“
    Chvíle zamrzla v jediném, čirém tónu. Magie zpívá.
    Dál jen tisknu ránu pod žebry a sténám.

    Závěrečná poznámka: 

    Letos se mi psalo trochu blbě - najít, jak budu psát svoji malou artušovskou Šumavu, mi chvíli trvalo, příběh mi nějak přebujel, po dlouhé pauze jsem zapomněla na spoustu věcí v psaní drabble a tak vůbec. Z tohohle drabblu jsem ale měla radost - téma mi tam docela sedlo a ukazuje se v něm jak ta temnota a syrovost mojí magické Šumavy, tak to, že jejím základem je příběh o skutečné lásce dvou lidí, kteří možná nejsou kladní hrdinové, ale já je stejně mám ráda. I záporáci (chudáci nepochopení) si zaslouží někoho, kdo by za ně dýchal. :)

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Maškaráda

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní drabble na téma Masky
    Co nebylo řečeno námi,
    já slovem nezradím
    a na místo neshledání
    keř šípku zasadím

    Drabble: 

    Sychravo obléká zlato léta a přiděluje role doby mírové.
    Martin rozhoduje a zabíjí.
    Hanka hospodaří a očekává.
    Já spřádám svá kouzla.

    Hana se usmívá, jako by mě klidně nenechala vykrvácet v prachu ze strachu z neznáma.
    Já ji nenutím pracovat, svou malou učednici, předstírám zájem o dětské botičky.
    Martin nosí v očích slávu a ctnost. Hraje pravdomluvného a věrného rytíře.

    Přeji mu její lásku. Nežárlím – nač? Vím, co je mé a vždy bude. Své dveře nechávám pootevřené.
    Ale v noci, kdy mé vlasy kropí jeho hruď a šumavská temnota objímá naše propletená těla, přetvářka mizí.
    Jsme si tím, čím jsme.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble

    Inu. Letos mě ten konec chytil trochu hopem, ale myslím, že tady to můžu ponechat. Ještě jeden rok asi v těchhle hrdinech bude.
    Musím říct, že psát hrdiny, kterým většina mých čtenářů moc nefandí, ba naopak, ačkoliv já je vlastně mám docela ráda, byl zajímavý zážitek. Musím ale říct, že podívat se do pravé lásky lidí, kteří nejsou úplně kladní hrdinové, pro mě byla zajímavá cesta - a díky všem, kdo se mnou vydrželi.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Rodu královského

    Úvodní poznámka: 

    Po mrazivém vichru příjemné je
    u krbu si zkřehlé ruce hřát.
    Nedala jsem pozor na zloděje -
    on mi zatím tajně srdce krad.

    Drabble: 

    Vychovala jsem tě. Na to myslím, když stojíš ve dveřích mé komnaty.
    Nejsi přece moje matka!
    Jako mě vychoval Metod, než mě vzal na lože, mladou a plnou obdivu.
    Jsem dospělý, Marianno.
    Bojím se, že nevíš, co činíš. Že mě začneš nenávidět.
    Pro nás dva pravidla neplatí.
    Nemůžu tě milovat. Ne takhle.
    V lásce není žádné nesmíš.
    Tvůj polibek pálí jako cejch. Nikdo už mi nezbyl, jenom ty.
    Můžu mít vše, co chci, slibovalas. Chci tebe.
    Můj poslední blíženec. Královská tvář a hlas uvyklý velet.
    Miluju tě. A jsem ti roven.
    Neodepřu ti, můj chlapče. Nechci. Nemohu.
    Pouštím tě dál.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Poslední díl najdete tady.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Můj milý, malý

    Úvodní poznámka: 

    Já viděla v tom hříčku,
    dětskou hru na muže.
    Vždyť myrta pro bludičku
    snad rozkvést nemůže.

    Drabble: 

    Probouzím se s prsty v jeho vlasech. Postupně přichází bolest. Obraz Karlova zklamání.
    Vina a selhání mě zaplavují, sotva je zadržím.
    Ostrým nádechem probouzím Martina. Vstává, starostlivě se ptá.
    Tiším ho. „Jaktože jsem naživu?“
    „Hana,“ uhýbá očima.
    „Ta nemá čarovat...“
    „Nemůžu tě ztratit,“ namítá zuřivě, sklání se ke mně. „Ty bys pro mne obětovala všechno...“
    Lehounce pohladí mou jizvu, černé oči jiskří.

    Políbí mě náhle, prudce, nekompromisně.
    Jeho ústa chutnají po oceli a všechno mizí. Nejsem sama, bolest polevuje, vina netíží.
    Pak mě pustí, oddechuje. Hráze se protrhnou, ne, tohle ne. Roztřesu se nekontrolovanými vzlyky.
    „Odejdi,“ přikazuji jeho šokované tváři.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Nojo, nojo, já vím, nezačali bejt morálnější, muclíkové moji. Ale... no... fakt se mají rádi.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Rány

    Úvodní poznámka: 

    Vždyť pravá láska nedříme
    v zákoutí, sobecky a líně –
    ta jako rány kladiva
    zní na života kovadlině...

    Drabble: 

    Na lůžku vypadá malá, téměř mladá. Léta, která mě ošlehala, na ní nenechala známky.
    Hančina chabá magie ji neuzdravila docela – rána na prsou prokvétá jak růže.

    Zůstávám u ní, měním obvazy. Zaháním vzpomínky na matčiny rozpraskané ruce.
    Učila mě nestarat se o druhé, neobětovat se, nedělit. Možná by mě měla za hlupáka.

    Vytahuji její řízu, abych smyl zaschlou krev. Jizva pod žebry jak zrcadlo té mojí rudě žhne. Vzpomínám na bolest, když ji zasáhlo ostří, a chápu.
    Pro nás dva pravidla neplatí. My si nejsme druzí.
    Chytám ji za ruku a opírám se o postel. Až procitne, najde mě tu.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Rozlomená

    Úvodní poznámka: 

    na koni páv a smrt a moruše
    na sadě hvězda rozlomená
    o hřeben střechy   koník nekluše
    před chvílí klusal   ještě za erbena

    Drabble: 

    Opratě kloužou ve zrudlých rukou. Tisknu ji pevněji.
    Omračující bolest ve staré ráně, Karel s obnaženým ostřím nad Mariannou.
    Zavírá oči, těžce dýchá. Její krev voní mízou.
    Vyháním ho. Vyháním všechny, kdo stojí proti ní. Tisknu jí ránu vlastním varkočem.
    Křičím. Volám ji. Prosím.

    Nebojím se ztráty. O Dušičkách mě mrtvých navštěvuje mnoho, s příběhy i výčitkami.
    Na tvrzi přivolávám Hanku. „Potřebuje vyléčit,“ přikazuji.
    Ochranitelsky si tiskne břicho. „Nemůžu kouzlit, co kdyby...“
    Svět bez ní by však byl jako nebe bez hvězd, léto bez slunce.
    Vstávám, chytám Hanu jako hrdlo nepřítele, až vykřikne. „Zachráníš ji,“ syčím.
    Ne. Marianny se nevzdám.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Já vím, já vím, moji hrdinové jsou nesympatičtí. Ale když oni se mají fakt rádi :))

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Starý bůh

    Úvodní poznámka: 

    Srdce všechen strach si nechce přiznat.
    Jsem horečný, osamělý přízrak,
    posledního chrámu vestálka.

    Drabble: 

    Lesovik, pán šumavských lesů. Havraní peří, kančí morda.
    Tyčí se nade mnou, prastarý běs páchnoucí pižmem. Horečnaté pulzování jej obklopuje, žhaví střep v mé hlavě.

    Víříme v divokém tanci, rytíři odráží lesní démony. Martin šikuje obranu.
    Tlející listí odvanu severákem, šlahouny trní obsypou šípky. Strávila jsem nejmocnější čaroděje Šumavy - ani lesovik mě nepřekoná. Klesá.

    „Čas oběti, vědmo,“ chrčí přes kly. „Odevzdej všechnu svou moc a uzdravíš les.“
    Ohlížím se, zmatená. Karlův smutný úsměv – tak o tomhle mluvil?
    Hlava pulzuje. Ne. Tohle jsem neslíbila.
    Sklapnu ruce, krev lesa prýští.

    Meč do mých zad vniká silou, která mi sráží věnec z hlavy.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Dovoluji si upozornit své věrné čtenáře, že jsem zase psala bonus navíc, takže pokud jste zmatení, co dělá kde jaký Karel, co to je lesovik a čí možná mohl být ten meč, tak zkontrolujte, jestli jste četli předchozí díl.
    A teda tohle téma mi taky byl čert dlužen, ale tak snad.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Už jenom ty a já

    Úvodní poznámka: 

    Už jenom ty a s námi starý bůh.

    Je strašně starý, starší než ty hráze,
    má křivý prst a lítost jako saze
    snáší se na kraj – samí havrani.

    Nesoutěžní drabble na téma Rekonstrukce.

    Drabble: 

    Týdny tepající hlava, hučení zuřivého roje, probdělé noci. Samota. Z mého mládí už nikdo nezbyl.

    „Marianno!“ Důrazný tón proniká mlhou, připomíná, že Karel hovořil. Zaostřím. Ještě on zbývá.
    „Ducha lesa rozběsnila válka – kvůli nám.“ Vina je nezvyklé břemeno, ohýbá jeho čistou duši.
    „Magie, která ho uklidní, jak jsem říkal... něco stojí.“ Horko těžko slepuji paměť. Moc. Oběť? Zeptat se nemůžu, divil by se...
    „Marianno,“ chytá moje ruce, prolamuje hradbu mé odtažitosti, „prosím, slib, že ho nezahubíš. Šumava ho potřebuje.“

    Pozřít moc lesovika. Byla bych neporazitelná, nevyzvatelná... ani moje ambice nesahá tak hluboko.
    Stisknu mozolnatou dlaň. „Neboj se, Karle. Vyřeším to.“

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Nespavost

    Úvodní poznámka: 

    Znám dobře nespavost tupou,
    propastnou, bez cíle.
    Dnes však v ní koně dupou,
    trubky zní zběsile.

    Drabble: 

    Marianna nikdy nespala dobře. Jako malý jsem usínal s pohledem na její záda nad knihami, kadeře zrudlé odlesky svic.
    Teď však snad přestala spát zcela. Od chvíle, co pozřela Metoda a jeho čáry, se stíny pod jejíma očima prohloubily.

    Moc jí září zpod kůže, žene ji dál. Čas tráví horečnatou prací – jen občas ji přistihnu, jak se dívá do dálky planoucíma očima.
    Chci jí pomoct... ale nezbývá čas. Válka pokřivila srdce Šumavy, pomůže jen magie, šeptají poddaní.
    Hanka se zakulacuje a kouzlení se vyhýbá. Kdo ví, co by to udělalo.

    Marianna potřebuje spánek.
    Marianna potřebuje čas.
    Ale Sychravo potřebuje čarodějnici.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Msta

    Úvodní poznámka: 

    Co smrtí se těší na básníka -
    a on sám si o první z nich říká,
    přijme první úder zákeřný.
    Neměl zdání u jakého prahu
    zaklepal, že na osudnou dráhu
    sebevrahů vstoupí za dveřmi...

    Drabble: 

    Sady rozkvetly bělobou. Jaro však mou mysl neutišilo. Pulzuje vinou, osaměním, nenávistí.
    Květy zastiňuje Metodova silueta.
    „Marianno,“ šeptá laskavým hlasem ptáčníka.
    „Srdce šumavských lesů chřadne. Sama to musíš cítit.“ Hlína pod rukama mě plní vztekem.
    „Dej mi jen trochu své moci. Dokážu to zvrátit.“ Trhnu sebou.

    „Tak tohle chceš,“ syčím. „Vysát mě. Zničit. Jako vždycky.“
    Moje moc vytryskne jak krev. Žár ohniváka pálí jeho chabou, vyděšenou obranu.
    Klečí a prosí, zbabělý pes. Může pomoct. Obětuje se.
    „Tohle nejsi ty. Nechceš mi ublížit.“
    Shýbám se. Líbám rty vonící pergamenem.
    Hněv pulzuje jak míza.
    „Ale chci, Metode."
    Když ho polyká země, křičí.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Sorry, ještě jako úplně hodný bejt nezačneme.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Refrén

    Úvodní poznámka: 

    Ne jemu já, on mně jde vstříc
    pod římsou plnou holubic.
    A v břečťanech se točí zeď
         a plní se má předpověď
    a ne on mně, já jemu vstříc
    jdu tmou
            a nechci nic –
                        nic –
                              nic.

    Drabble: 

    Zlá čarodějnice. Ctnostný vládce. Nevinná panna. Moudrý stařec.
    Role, symboly a příběhy určují naše místo ve světě. Vyvázat se nelze.

    Metodovy ruce na těle cítím ještě týdny. Když ho vidím, chce se mi brečet. Čarodějnice neznají slzy.
    Poděkovat mu, odprosit ho, vykřičet křivdy a lásku. Čarodějnice nemilují.
    Šípkový věnec připomíná moje místo. Stojím mimo ostatní. Nemám sobě rovného.

    Roh zazní rudým soumrakem. Martin stojí v bráně, bledý bolestí nedoléčeného zranění.
    Čarodějnice nikdy nevykročí první.
    Běžím k němu, nedbajíc pnutí pod žebry. Sesouváme se na udusanou zem, bezdeší bolestí i radostí, stíráme si slzy z tváří.
    Věnec zůstal ležet na nádvoří.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Nedělitelná

    Úvodní poznámka: 

    Ne, nesnaž se dotýkat mých vlasů –
    kdyby navždy ustrnul běh času
    na hodinkách, cos mi, příteli,
    kdysi dal, nám nevyhnou se muka
    kukačka nám štěstí nevykuká
    v lesích, které na prach shořely...

    Drabble: 

    Krůpěje v mechu září jako šípky. V mysli hledám skuliny, kam bolest nepronikne.
    Pulzující rána mě pojí s Martinem. Žije. Sílí.
    Moc mi došla. Je tohle konec?
    Vlastní krví mu píšu do osudu. Výhry, lásku, kopu dětí, moc pro prvorozeného.
    Síly dochází. Čas přestat bojovat.

    Známý tvar starých rukou, staré magie, vonící pergamenem a pšenicí. Procitám ve své komnatě, šátrám po ráně.
    „Zůstane ti jizva,“ šeptá Metod.
    Natahuje ruku. Jeho – moje – naše moc zašumí. Ztuhnu, očekávám zradu.
    Smutný úsměv. „Neboj se, Marianno. Já ti přece nechci ublížit.“
    Zná mě. Zná moje slabiny.
    Uhýbám. „My dva si umíme jen ubližovat. Odejdi.“

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Musím říct, že takhle už mi téma vidle do příběhu nehodilo od doby nutrií a zadků v mlze, ale což. Ta úlitba tématu je dneska fakt taková symbolická, tak snad to stačí.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Symfonie

    Úvodní poznámka: 

    Jsi lapen, smrtí chycen...
    A já znám teprv dnes,
    že pod vojenským límcem
    bezbranné hrdlo měls.

    Drabble: 

    Cítím to hned – prasklá struna ve smyčcovém sólu.
    Smírčí kámen puknul, vlákna kouzla leží přetrhaná. Srdce bubnuje na poplach.
    Zrcadlo nemám - voda v tůni poslouží. Hledám.
    Můj trhaný dech, šelest jeho tepu, vyděšené hlasy splétají ohlušující kakofonii.

    Zabořím prsty do mechu. Rovnováha.
    Hladina zrcadlí bledou tvář, pot a modřiny. Zkrvavený obvaz pod žebry.
    Nepřežije noc, šeptá chór beznaděje. Selhalas.
    Nasaju vůni Šumavy. Předivo kouzla nestihnu obnovit. Na dálku ho nevyléčím.
    Váhám. Bojím se.
    Jde o Martina.

    Dotknu se hladiny. „Půl tvé krve. Půl bolesti.“
    Chvíle zamrzla v jediném, čirém tónu. Magie zpívá.
    Dál jen tisknu ránu pod žebry a sténám.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Pod mostem jarní vody šly

    Úvodní poznámka: 

    Příběh byl takový: aby ten most žil
    a aby lidé po něm chodili,
    ten chlapec tady život položil.
    A je to dávno. Když ho zabili,
    končila válka,
    všechno začínalo.

    Drabble: 

    Vedu své muže. Most je malý, zarostlý a prázdný.
    V půlce mě přes nos uhodí zvláštní vůně – mráz a lišejník, ostrá a nečekaná.
    Magii se jde bránit, byť jí nevládneš, chlapče můj. Poznáš ji po vůni, a když se zadíváš, uvidíš ji.

    Pozorně si prohlížím porost na druhé straně. Vzduch se tetelí jak prosetý čárami, rozřezaný napříč.
    „Je to past!“ vzkřiknu. „Štíty!“
    Roj šípů. Karel si tiskne rameno. Odrážím je štítem, ženu zbrojnoše vpřed. Prvního nepřítele srážím, rána druhého bezpečně sklouzává. Mariannino kouzlo je jak druhá zbroj.

    Ostří vonící lišejníkem přichází nečekaně, obě zbroje protíná. Pod žebry pálí jak led.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    (bacha, psala jsem teď drabble i v bonusu, tak pokud jste právě teď zmatení z náhlého skoku a kde co dělá jakej most, tak si přečtěte to minulé v odkazu)

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Zimní psaní

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní drabble na téma Malí a (ne)škodní
    Do pasu nazí
    Smývali s loktů krev
    A den jim zatím ležel u nohou
    Jak krásná kořist

    Drabble: 

    Dopisy domů píšu vždy dvojmo.
    Jeden, krátký, zamilovaný, o slávě a ctnosti, jde Haně.
    Druhý, ten pravdivý, je pro Mariannu. Tam vypisuji úděs před každým střetem. Obavy o stárnoucího Karla. Puch krve i žízeň po ní. Odpor, když setnu hlavu, jež viděla sotva osmnáct zim.

    Dopisů už bylo přespříliš, zima se přelila v druhou. Hančiny odpovědi chodí pravidelně, plné stýskání. Marianniny zřídka – ale přináší ostrý záchvěv Sychrava, šípkovou vůni jejích kouzel, šustění tlejícího listí.

    Dnes poprvé oběma píšu totéž – Růže vítězí. Konec je blízko.
    Jen zítra dobýt poslední, malý, nevýznamný most, jakých jsme přešli už tucty. Není se čeho bát.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Holt příběh se neptá, kolik dní zbývá do konce dubna, čas začít využívat i bonusy :)

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    K jaru

    Úvodní poznámka: 

    A tam, kde všechny sny se líhnou,
    pro nás dva jeden stejný zbyl.
    Sen míznatý a plný sil
    jak závan jara nad krajinou.

    Drabble: 

    Válečným údobím nesu břemeno vlády Sychrava. Stojím za Hanou, a kde nestačí ona, rozhoduji.
    ‚Vím, pletichy nesnášíš. Ale udělej to pro mě.‘ Tvé oči zářily odrazem hlubiny.
    Neodmítla jsem – nikdo ti neodmítne. Výchova čarodějky, krev vládců se nezapře.

    ‚Musíme lid provést touhle dlouhou zimou. Společně.‘ Pevné ruce rytíře mě tiskly.
    Každou noc u smírčího kamene krví a hlínou obnovuji kouzla, která tě chrání.

    ‚Ale přijde jaro, kdy budeme vedle sebe každý vládnout svým věcem.‘
    Mí blízcí by si snad povšimli stínů v mé tváři. Ale všichni jsou pryč. A tak krvácím do přediva kouzel, podpírám Sychravo a čekám.
    Na jaro.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Bez loučení

    Úvodní poznámka: 

    Ne, neboj se, nepoznáš, jak chutná
    rmut mých rozluk usazených u dna
    hluboké a dlouhé bolesti.

    Drabble: 

    Válka.
    Slovo řinčící celým dnem. Usměrňuji zbrojnoše, vařím lektvary.
    Pánové z Růže povolávají své leníky. Tiskneš Hančino zápěstí, tvé oči hledají mé. Ne. Ne teď.

    Večer se Hana láme. Nechoď, lásko. Odvádím ji, uvolňuji ti ruce.
    Nepláču. Ráno odcházíš - zase, tak brzy - a máme práci.
    Věřím, že vládu zastaneš. Ukradená chvíle oddechu. Tvé kdyby visí mezi námi. Úšklebkem zastíráš strach. Přežiju nebo padnu – sázka jak hod mincí.

    Ne. Nenechám tě náhodě. Nocí tě vedu k smírčímu kameni. Čepel otvírá naše zápěstí, krev mísím se zeminou. Na tvé čelo kreslím znamení, mocí Šumavy, hlínou Šumavy svazuji tvou smrt.
    Čarodějnice se nesází.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Laskavá domovino

    Úvodní poznámka: 

    Pili jsme a jako přísné kruhy v pařezech
    tkvěla v nás léta, léta dokulata,
    s půlnocí rozkvétala kapradina zlatá,
    a sokol létal.

    Drabble: 

    Samoto, má souputnice. Tvrz spí, i Martin odešel – s Hanou, samozřejmě.
    Vyčerpání doléhá, naražený kotník a napuchlý ret bolí.
    „Jsi v pořádku?“ Karel také nespí.
    Křivdy dnešního dne vzplanou. „Malá laskavost neuškodí? Hlupáku!“ Vztek nepatří jemu.
    Obejme mě. Plamen utichá, kotník vypovídá službu.
    Přisouvá mi největší křeslo. „Proč se nevyléčíš?“
    „Došly mi síly,“ přiznávám tiše.

    Podává vodu a obvazy. Kotník stahuje, mozolnatýma rukama jemně smývá zaschlou krev. Ctnostný rytíř. Starý přítel.
    Nakonec vzdychne. „Takhle nikam nedojdeš.“ Přisouvá mi druhý ušák pod nohy, podává plášť. „Holt přespíme tady.“
    Usínám bez osamění.

    Šedivý předúsvit rozetne Karlův naléhavý hlas. „Přišel posel! Vzbuď Martina.“

    Závěrečná poznámka: 

    Tak doufám, že se tohle započítá (kdyby to nebylo jasné, Karel s křeslama - ušákama - dělá to, že je přiráží k sobě, aby z nich Marianně udělal improvizovanou postel).
    A jinak volejte sláva a třikrát se radujte, napsala jsem letos drabble, kde jsou na sebe lidi hodní.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Na kameni kámen

    Úvodní poznámka: 

    Mne to hlučné entrée neomráčí
    ani Hamlet v nohavicích k pláči...
    Ať Salome tanec smrti tančí,
    ať Železná Maska zpupně kráčí -
    nezdolá mě. Já jsem kalená.

    Omlouvám se všem předchozím čtenářům - původní drabble jsem uprostřed noci nakonec rozkopala a vložila znovu, protože jsem s ním nějak prostě nebyla spokojená. Nikdy si v průběhu DMD netvořte plán a nevymýšlejte osnovu, radím vám - ale pokud to náhodou uděláte, rozhodně to nezačínejte dělat až v půlce. Zajímavý je, že tohle už jsem objevila v roce 2016, ale jsem asi nepoučitelná.

    Drabble: 

    Třetí úder prošel. Krev stéká z podkolení.
    Ne. Dnes neprohraju, otče.
    Útočím, ocel na ocel. Kouzlem posílené ostří vydrží – jeho puká. Překvapení. Úder. Smrt.
    Vrávorám. Co jsem to udělal?
    Vyčarované světlo, Mariannin hlas jak zvon. „Lide sychravský, poklekni před svým pánem.“
    Vyhrál.

    Je po všem. Marianna kulhá, ale čarodějnou mocí mě léčí bez záchvěvu.
    Hana ze mě měkce, uslzeně stírá krev našeho otce. Sdílíme stejnou ztrátu. Pak myšlenka jak stříbrné vlákno - už mi ji nikdo nezakáže.
    Před zraky všech ji líbám na ústa, svou milovanou, svou sestru.
    Marianna se směje smíchem čarodějnic. Co je tvé, nikomu nedávej, říká její úsměv.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Holt část z vás dostala malý spoiler pro zítřek, omlouvám se.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    K hladovění

    Úvodní poznámka: 

    On - bez království král
    i z hnízda spadlé ptáče,
    ptá se, kde domov můj
    a kde je moje vláda -
    tak blízko prokletí -
    i spáse.

    Drabble: 

    Trůn získáš jedině krví, řekla mi.
    Je připraven mě skolit. Jsem já?

    Jak mohu zabít vlastního otce? Sklonila oči. Poradím ti, až přijde čas.
    Čas nadešel. Tak kde je? Čekám její ostrý smích, hledám záplavu černých kadeří.
    Dav cítí můj strach a pochyby, kloní se k němu, přisuzuje mi prohru.
    Náhle utichá.

    Vlasy zšedivělé prachem, zkrvavený ret napuchá. Chytám ji, aby neklopýtla.
    „Má rada, Martine. Zahub soucit, neoplatí ti ho. Nejdůležitější jsi ty sám.“ Prsty sjíždí po mém meči, spřádá kouzla. „Nikdo nehraje fér.“
    Pochyby zmizely. Žádné kouzlo, jen Marianna.
    Dav mění strany.
    „Otče, přicházím převzít, co mi právem náleží.“

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Po zásluze

    Úvodní poznámka: 

    Co na tom, že vše hyne časem,
    že vše je marnost, všechno ztlí,
    u jakých pekel zpívala jsem,
    kolika prošla zrcadly.

    Drabble: 

    Mé zrcadlo je základ mé moci. Dal mi je Metod – dobrovolně. Z lásky.
    Dnes moc čerpám z výzev, bitev i Šumavy samé – ale zrcadlo zůstává středem.
    Změnu cítím hned. Do sklepení běžím připravená zabít.

    Odraz Metodovy tváře, šeptané sliby. Půlku její moci. Poprvé váhám před úderem.
    Vítězoslavný úsměv. „Snad jsi nevěřila, že ti odpouštím, Marianno? Zradu za zradu.“
    Odchází středem.

    Slábnu – jeho kouzlo jako nákaza proudí předivem mé magie. Svou sílu ti nedám, radši vše spálím.
    Trhám nítě pojící mě k zrcadlu, jako bych přetínala vlastní šlachy.
    Vchod strhávám, surově. Navždy bude odříznuto.
    Padám až venku, vykašlávám prach a ponížení.

    Závěrečná poznámka: 

    Předchozí drabble
    Promiňte, příběhy o tom, jak jsou na sebe lidé hodní, letos spíš nemám :)

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Abeceda cizí dávné lásky

    Úvodní poznámka: 

    Dobře víš, že nenapíši řádku
    o té schůzce hořké jako blín.
    K výročí ti mohu na památku
    dát jen stín... Nač byl by ti můj stín?

    Drabble: 

    Úděl pánů Sychrava není nepodobný údělu čarodějnému. Výzva, krev, smrt. Martin ztratí otce – nebo život.

    Moc přivolává hlad. Po lásce, po rozhřešení. Jak mám Martinovi radit? Sama hladovím - připomínky nacházím všude.

    Probírám odznaky své moci.
    Kouzlo zrcadla, Metodův první dar. Netušil, co nastane.
    Slovo Mlýna, lstí vyzískané. Půjčka - ale trvalá.
    Obělená kůstka, násilím ukradená. Hnusil se ti, jak tě potřeboval.

    Sedí shrbený, sešlý stářím. Vzpomínka na jeho sílu a žár, léto naší lásky, mě bolí.
    Poklekám. „Co půjčeno i ukradeno navracím, starý příteli. Odpusť.“
    Ruka na mé tváři, závan staré moci. „Odpouštím ti, Marianno.“
    Slova jako dobrý chléb hlad zahání.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Nálev ze soucitu

    Úvodní poznámka: 

    Já - svědomí - já ti usnout nedám,
    já z popela mrtvý příběh zvedám,
    na vzpomínkách oprašuji prach,
    v domě nebožtíka kladu
    na okno tu starou zradu -
    a odcházím po špičkách...

    Drabble: 

    „Jak tohle začalo? Společnost rytířů obvykle nevyhledáváš.“ Karel Ignác doleje zjizvenou rukou.
    „V jistém věku tíhneš k těm, kdo taky pamatují staré přátele.“ Malý doušek neuškodí, na oslavu.
    „Přestálas výzvu, blahopřeji. Co Jasmína?“ Je přímý jako meč, žádná lest.

    Krev zalepila modré oči, Hana klopýtá ven, zvrací.
    „Vyprovodila jsem ji. Víc lepší nevědět,“ napiju se víc. Nejsem jako ona. Nelžu.
    „Přeju ti to. Ale starých přátel tu je víc.“
    Mlčím.
    "Metod zestárl, Marianno. Hrozně. Proč?"
    Nelžu. "Kvůli mně."
    „Nepřišel čas to napravit? Vyhrálas – čemu uškodí malý dobrý skutek?“

    Nenutí mě. Usmívá se. Věří mi.
    V nitru přesívám moc a piju.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Zázrcadlí

    Úvodní poznámka: 

    Jak spříseženky z vězení
    nás jedna vina, jedna víra
    v ďábelském kruhu uzavírá.
    A snad to ani nejsme my.

    Drabble: 

    Prohra stojí čarodějnici mnohé. Moc. Důstojnost. Občas život.

    Jasmína klečí, modré oči lžou o nevinnosti. Její věnec stravuji plamenem - vdechuji dým sladké, jedovaté moci. Bez ní je jako nahá.
    Hanka, nevinná doopravdy, stojí opodál. Dlužím své učednici lekci. Varování.

    „V místě svého vítězství měním tvou sudbu, Jasmíno.“ Slovy vytesávám skutečnost.
    „Nikdy už neokusíš čarodějnou sílu. Zbavuji tě jejího pláště. Obnažená poputuješ Šumavou - láskou nezahřátá, lůno nerozkvetlé.“

    Smutek? To nestačí. Chtěla mi sebrat Martina.
    „Tvá tvář pak bude varováním. Takhle končí ty, co mne vyzvou." Děs, konečně. "To zvládneš ty sama. Hano, podej nůž.“
    Pláče - ale poslechne. A Jasmína poslechnout musí.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Nocí z tónů

    Úvodní poznámka: 

    A kolem bylo ticho znějící
    a západ slunce čistě omyl kmeny
    a celý svět byl jako vyměněný,
    jinou chuť mělo víno v sklenici.

    Drabble: 

    Mou komnatu prostorností předčí málokterá, ale teď je jako cela. Odbila třetí ráno - poslední noc před výzvou. Čas sbírat síly.

    Stěny šeptají Jasmíniným hlasem. Ona ti to neřekla? Znáš ji vůbec?

    Krájím býlí do lektvaru.

    Martinovy oči plné pohrdání.

    Nůž sjede, krev září jako šípky.

    "Marianno?"

    Stojí mezi dveřmi jako v dětství. Vysněný přelud poslední dekády.

    "Krvácíš," říká starostlivě. Stojím omráčená, zatímco obvazuje ránu.

    Strach neodešel. "Jasmína..."

    "Něco vyprávěla o Metodovi, ale koho zajímá troska. My se přece nesoudíme, Marianno." Krutě blýskne úsměvem. "Měla mne za pěšáka. Doufám, že ji zničíš."

    Po zbytek noci komnata jako by zvonila bitevním maršem.

    Závěrečná poznámka: 

    Předcházející drabble
    Následující drabble
    A teda uf, doufám, že úlitba tématu snad dostatečná.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Co pohřbeno, co skryto

    Úvodní poznámka: 

    S portrétu jsi kouzlem sešla ke mně.
    Do rána tě na zažloutlé stěně
    bude čekat osiřelý rám.
    Dnes už není, jako bylo včera.
    Dnes tu budeš tančit bez partnera -
    a já roli chóru přebírám.

    Drabble: 

    Vyzývatelku nepozoruji poprvé.
    Poprvé však mám strach. Kde já razím cestu přímo silou požáru, ona se smýká jako úhoř.

    Kolem Metoda krouží, předstírá zájem o špinavého starce. Pozoruji je z komnaty. Té, kde jsem líbala jeho záda. Vysála poslední drobky moci z jeho kostí. Pamatuješ, starý příteli? Miluješ mě ještě?
    Doufám, že ne. Půda pod nohama se drolí.

    Martina nechala na konec. Je zlá, ševelí konvalinky. Zničila Metoda. Zničí i tebe. Víš, co mu provedla?
    Nelžeme si. Ale ne vše jsem mu řekla.
    V jeho tváři vidím - pohrdání? Zklamání?
    Půda pod nohama mizí. Padám.
    Zahubím tě, Jasmíno, přísahám tlejícímu listí.

    Závěrečná poznámka: 

    To, co teď Jasmína vyšťourala, najdete v drabble Kdo miloval mne. Tohle drabble předchází drabblu ze včerejška Zlatý prastarý hlad. Pokračování bude holt až zítra :)

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Zlatý prastarý hlad

    Úvodní poznámka: 

    Na prsty vřeštíme zajíčka,
    aby nám přišla před pušku liška.
    Na lásku vábíme, na krev.
    Na zlatý prastarý strach.

    Drabble: 

    „Dívej se, Hano. Neodvracej oči.“ Mlčky přikývne, bledá jako papír.
    Přístřešek je zatuchlý. Čarodějné výzvy nepotřebují davy, jeden svědek stačí.
    Čeká mě, sladká Jasmína. Jako já poslední dny horečnatě hromadila moc. Bude jí stačit?

    Dívej se, Hano. Na plátno tvé duše načrtneme dnešní souboj. Pověst vítězky. Zkázu poražené.
    Vyzývatelka útočí první. Dusivá vůně oměje. „Tvé údy ochabnou jak podzimní tráva.“
    Obrana. Úder. Obrana. Šípkové trny proti hloubce močálu. Mrtvolná mlha vřesovišť. Oheň a krev.

    Poslední kletba. Poslední spálený artefakt.
    „Tvá vůle se zlomí jako kost v krvavé mordě.“
    Oměj vadne. Hana přidusí výkřik. Jasmínin osud patří mně.
    Dívej se, Hano.

    Závěrečná poznámka: 

    S Jasmínou i Hankou se dá seznámit tady.
    Dělat drabble s cliffhangerem je vždycky takové pokoušení osudu a bohyně témat. Ale když to správně vyjde, tak si zítra milé děti ukážeme, co to znamená, že je Marianna dobrá čarodějnice ;)

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Na neshledání

    Úvodní poznámka: 

    Byl věštecký ten divný sen či nebyl?
    Mars zářil uprostřed nebeských hvězd,
    jiskřivě, rudě, zlověstně plál v nebi -
    já ve snách viděla tě přijíždět.

    Drabble: 

    Stříbrný nůž, koš, plášť a kápě.
    Deset let jsem hromadila moc. Vzpomínky na tebe dusila, lenošku zaskládala knihami.

    Byliny mají o dušičkové noci zvláštní moc.
    Sama přistihuji svoje lži. Nebojím se. Nepočítám dny a roky. A dnes, deset let od posledního pohledu tvých černých očí, na rozcestí sbírám byliny.

    Kostival léčí. Kopřiva zahání rarachy. Kopr nachází ztracené... ale teď neroste.
    Halas, řinčení zbrojí. Utahané tváře, ošlehané divočinou. Kde odešel chlapec, vrací se mladík s pohyby dravce.

    Nevykročím. Stojím pyšně, léty nezměněná.
    Stižená pochybami. Nezapomněls na mě?
    Přicházíš.
    Poklekáš.
    „Má paní, dědic tvrze se navrátil.“ K tobě, Marianno říkají černé oči.

    Závěrečná poznámka: 

    Předcházející drabble najdete tady. Mariannina lenoška je tady.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Konvalinkový klín

    Úvodní poznámka: 

    Šípek voněl tak vábivě,
    že téměř proměnil se v slovo,
    a já jsem naproti šla znova
    deváté vlně sudby své.

    Drabble: 

    Každé panství mocí uživí jen jednu arcičarodějnici. Šumava slabost neodpouští.
    „Proč pláčeš, Hano?“
    Překvapení. Laskavosti jsem s léty odvykla.

    Nejednu vyzyvatelku jsem ztrestala... ale tahle je jiná.
    „Mně taky chybí.“
    „Já vím, neměla bych...“

    Jasmína, věnec z konvalinek a oměje, sladká a jedovatá. Čpí mocí.
    „Miluješ ho?“ Jako bych neznala odpověď.
    „Miluju... ale vzít si nevlastního bratra? Otec...“ Rozvzlyká se. „Co teď, Marianno?“

    Hana je naivní. Slabá. Ale nadaná. Souboj čarodějnic je zkouškou autority – učednice může rozhodnout.
    „Čarodějnicím nikdo nerozkazuje, Hano. Ani koho milovat. Ani vlastní otec.“
    Visí mi na rtech jako ryba na háčku. Čas přitáhnout.
    „Můžu ti pomoct...“

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble následuje poměrně dlouho po tomto.
    Doufám tedy, že téma tu je dost jasné.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Dědic nebo antichrist? Neuvěříte, co se stalo!

    Úvodní poznámka: 

    Varování: náznak sexuálního násilí.

    Drabble: 

    Je Martin Jan tajný zplozenec pekel?

    Mlčeli jsme, když při jeho narození zaplála nekalá hvězda a řeky zrudly krví.

    Mlčeli jsme, když při otcově svatbě maličký odmítl přijmout dobrou paní Reginu za svou matku a zostudil ji!

    Mlčeli jsme, když se paktoval s nejúkladnějšími čarodějnicemi!!

    Nemlčíme více! Budiž známo vší Šumavě, že o Dušičkách raubíř Martin Jan napadl vlastní (ač nevlastní) sestru, nevinnou pannu Hanu, přivodiv jí nejhorší újmu na těle i cti. Ni vlastního otce neodprosil, alébrž zpupně uprchnul a čárami odloudil dobré rytíře.

    Každý dobrý člověk kéž tomuto vyhnanci pohostinství odmítne!!

    (Přepošlete půltuctu známých na ochranu před uřknutím.)

    Závěrečná poznámka: 

    Tematicky propojené drabble je tohle.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Stopy dohořelých vášní

    Úvodní poznámka: 

    Nevěří mnozí v lásku souzenou
    a je jim dobře, jiní ale v ní
    poznali touhu v krvi zrozenou,
    šílenství mozku, sen a vidění.

    Drabble: 

    "...není moje sestra!" Zoufalství, nenávist, odpor. Martinovi věční družnící dospíváním zvoní chodbami dušičkové noci.
    ---
    Marianno, co kdybys milovala někoho, koho nesmíš? Klimbal mi tehdy na lenošce, jako v dětství, když se bál nočních můr.
    Mohla jsem zvolit jinak. Zalhat. Odsuzovat.
    To si však my dva neděláme.
    V lásce není žádné nesmíš, Martine.
    ---
    Má volba vedla sem. K přeplněné ložnici, plačící Haně, zrudlému Martinovi a rozlícenému pánovi tvrze.
    Odprosit, vzdát se cti. Nebo deset let vyhnanství. Elegantní, úsporný způsob, jak zahubit nezdárného dědice.
    Toho bohdá nebude.
    ---
    Tutéž noc s Martinem odchází tři nejlepší rytíři.
    Tahle volba tě levně nepřijde, můj pane.

    Závěrečná poznámka: 

    Volně předcházející drabble je tady.
    Tematicky souvisíi tohle.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Spojenci v nespání

    Úvodní poznámka: 

    Ač hlas je slabý, vůle neochabne,
    mně bez lásky je vlastně lehčeji.
    Je nebe vysoké a horský vítr vane,
    nejčistší úmysly se vracejí.

    Drabble: 

    „Proč nejsi vdaná, Marianno?“

    „Manželství, mateřství, to jsou pro ženu okovy, chlapče můj.“ Vyměnila jsem je za moc, lásku strávila plamenem.

    „Ty nechceš děti?“

    „Děti se mě bojí, Martine.“

    „Já ne!“

    Zachumlaná postavička mezi dveřmi, oči zarudlé pláčem po smrti matky. Hledals tehdy mě? Nebo jen poslední světlo na tvrzi?

    „Ty jsi jiný.“ Chytrý. Divoký. Zatížený temnotou.

    „Není ti smutno?“

    „I kdyby. Láska šikmou plochu nepřežije a já tu nemám rovného.“ Ani neměla. Mocný Metod upadal, jak já sílila.

    „Já tě miluju, Marianno! A až vyrostu, roven ti budu.“

    Překonat stažené hrdlo, spolknout slzy.
    „Budeš, můj milý. Cokoliv si zamaneš.“

    Závěrečná poznámka: 

    O Martinovi předchází tohle, zatímco o tom, jak to bylo s Metodem, se dočtete tady.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Obratník soucitu

    Úvodní poznámka: 

    Kdopak to kácel
    v malinkém mém dětství
    kdo se to odvážil
    a kdy?

    Drabble: 

    Tři kroky. Popotáhnout, utřít slzy. Dva kroky. Rozhlédnout. Nikdo.

    Tmy se nebojíš - je ti už čtyři a čtvrt! Ve tmě je maminka sama. Žádné "mladý pane, tohle není pro tebe."

    Maminka je tvoje. I když jenom leží, obklopená štiplavým pachem léků. Pořád ji můžeš pomazlit.

    Posmrknout, rozeběhnout...

    "Martínku, jaktože nespíš?"

    Dvorní dáma. Sakra.

    "Co tady pokřikuješ?" Hlas jako hrom, oči jako bouře, šípkový věnec. Mizíš do výklenku.

    "Martínek..."

    "Nikoho tu nevidím." Marianna je známá, mocná a strašidelná. "Natož magická plížící se batolata. Padej."

    Nedutáš.

    Nejmocnější čarodějnice Šumavy do výklenku s mrknutím přistrčí kapesník. "Utři si nos, Martine. Já tě dovedu."

    Závěrečná poznámka: 

    Je to tentýž Martin, kterého najdeme tadyhle, jen o nějaká ta desetiletí dříve.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Kdo miloval mne

    Úvodní poznámka: 

    Namísto moudrosti - zkušenost. Ona
    žízeň však neukojí.
    Má mladost - jak píseň nedělních zvonů...
    Kolikrát vzpomenu ji!

    Drabble: 

    Myslels to jako varování, vím.

    Když jsi zachránil zkrvavenou sirotu v lesích. Všechno něco stojí, Marianno.

    Když poznala tvá kouzla, stala se tvou učednicí. Čarodějnou moc nezískáš čistě, Marianno. Jen na něčí úkor.

    Když jsi jí otevřel srdce, lože i svůj příběh. Učňové v Mlýně se předháněli jako krysy. Já vyhrál.

    Když jsi jí dal první zdroj své moci, tehdy ještě z lásky. Magie lidi mění, Marianno. Vysává.

    Pak ti sebrala zbylé dva a slova ztratila smysl.

    Teď, když tě vidím, sešlého starce vrávorajícího chodbami tvrze, hnusíš se mi. Zbyla jen lítost, pohrdání.

    Moc ale jinak nepřichází. Naučils mě dobře.

    Závěrečná poznámka: 

    Už jsem zapomněla na ten pocit upřímné a hluboké frustrace z tématu. Ej!

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Neznámá krajina

    Úvodní poznámka: 

    Tobě být oddanou? Ty šílíš? Pro mne není
    pokory jiné, pouze nebesům.
    Mně zbytečny jsou bolest, rozechvění,
    muž pro mne kat a žalář jeho dům.

    Drabble: 

    Strach čarodějnici na Šumavě nepřísluší. Ta, která zaváhá, ztuhne, neunese nutné zlo, bude zahubena - či hůř, bezmocná.

    Já si nikdy strach nedovolila. Ani o tebe, chlapče bez matky, můj Martine - snad proto nemají čarodějnice mít děti. Když tě otec na deset let vyhnal, obavy jsem ti nevěnovala. Myšlenky na drápy šelem, dno močálů jsem zaháněla. Prací. Vůlí. Mocí.

    Teď však míříš do války, pán tvrze se svými muži. A já nedovedu nemyslet na krev na tvých skráních - ano, právě proto nemají čarodějnice mít děti.

    Ty však nejsi můj syn, můj milý.

    Strach čarodějky tě válkou provede. Třebas k mojí záhubě.

    Závěrečná poznámka: 

    Uvidíme, jestli to letos zase zvládnu dotáhnout.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Tichá služebnice

    Úvodní poznámka: 

    I tenhle rok budou soundtracky. Třeba Oldřich Mikulášek!
    Takové je to, paní;
    a nikdy nebude to jiné,
    že pro někoho denně žít -
    je denně umírat.

    Drabble: 

    Strážkyně si uvykla životu beze slov. Esence džina je utkána z povinnosti a přísaha je nejvyšší zákon snění.
    Zlomím-li slib mlčenlivosti, přijdu o hlas.
    Věděla, co ji čeká. A Generál také.
    V následujících dnech bojů mluvit nepotřebovala. Když Zima tlačila voje snění hlouběji do pouště, záleželo jen na Generálovi. Na jejích ohnivých očích. Na tom, aby se jí nikdo nedotkl.
    V noci si rozuměly beze slov. Strážkyně se naučila tajný jazyk doteků na skráni a polibků na čelo. Hlas nebyl potřeba.
    Až do chvíle, kdy viděla, ledového lučištníka zacílit přímo na záda Generála a nadechla se, odsouzená k bezhlučnému výkřiku.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    A nad ni není

    Úvodní poznámka: 

    Vida, první duben, to to uteklo.
    Nenabrala jsem za ten rok žádný velký příběh. Jenom jedno velké a málo originální téma, ze kterého uvidím, jestli budu psát. Zkusím to, ale buďte ke mně prosím shovívaví; jednorázovky už jsem hodně let nepsala.

    Drabble: 

    Marie z Magdaly si v ostrém slunci zaclání oči. Pod křížem je vedro a smrad. V jejím srdci se zrcadlí bolest jeho tváře.
    Stálo ti to za to, Máří?
    Marija Morevna žvýká jediný stroužek dokonalého jablka, tenký jako smrt. Její jediný příděl, hubený jako Kostějova paže v poutech. Omítku snědli už před týdnem; zbývá jen umírání.
    Stálo ti to za to, Marijo?
    Yvaine češe šedivějící vlasy svých vnoučat.
    Arwen obléká smuteční roucho.
    Alžběta kráčí sibiřskou plání.
    Anna mačká spoušť.
    Stálo vám to za to? Za bolest, žal a ústrky? Mohly jste žít bez nich.
    Stálo. Protože na konci byla láska.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Rovné léto

    Úvodní poznámka: 

    Řeknu vám, že zjistit ve 23:52 30.4., že ta Poslední kapka, co jste si přečetli v tématu, má písmeno navíc, je dobrej adrenalin. Ale stihla jsem to přepsat!
    Jeden Skácel na konec:
    vlaštovky hbité rovnou nití
    studánky k nebi přišívají
    rovný je den a slunce svítí
    na rovné léto v rovném kraji

    Drabble: 

    První červencový liják, jako když Pánbůh rozevře náruč. Potůčky utíkaly od doškové stodoly z kopce. Oběhly naskládaná polena řezbářské dílny. Zabublaly kolem ovčína.
    Alexeje vyburcoval Ilja kňučením. V kopci dostihl Romana.

    Šli spolu. Podpírali se jako dva stromy.
    Anně přibyl bělavý pramen. Záboj kulhal, otlučenou pušku jako berli.
    Pánbůh ruce sklapl. Liják ustal.

    Nic se vlastně nezměnilo, řekla později Romanovi, v pevně spleteném večeru, který patřil jenom jim.
    Usmál se. Myslel si své – Záboj ze Serravalu musel chodit kolem něj.
    Jen jsme si nedovolili umřít, dodala.
    Některé věci najdeš jen po cestě, mohl říct. Ale neřekl.
    Už to věděli oba.

    Závěrečná poznámka: 

    Navazuje na Pastorčí věž

    Děkuji všem, kdo se mnou letos vydrželi. Ke konci už mi trochu docházely síly a mám pocit, že se to projevilo. Příští rok si asi už konečně dám dovolenou od těch pokračovaček a budu si jen tak drabblit.
    Tohle je tedy ten druhý konec (nekonec), pro Annu a Záboje. Taky to není úplně hepáč, ale pro ně vlastně skoro ano. Možná se k tomuhle "fandomu" ještě někdy vrátím - zvlášť bratrům jsem se věnovala míň, než by zasloužili, ačkoliv přemýšlením o nich to celé skoro začalo. Ale dlouhé příběhy z něj už jsou ukončené.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Pastorčí věž

    Úvodní poznámka: 

    Konečná Achmatovová pro Sergeje a Annelise a Osamění
    Tolikrát už mě kamenoval svět,
    že na počtu ran dávno nezáleží,
    že z kamenů se dala vystavět
    pastorčí věž nejvyšší ze všech věží.
    Vzpomínám v dobrém, zdravím přátelsky
    všechny, kdo k dílu přiložili ruce.
    První tu vidím jitřní záblesky,
    poslední vítám večerní hold slunce
    a často v oknech mého podkroví
    hostuje mořský vítr ledový,
    holub mi zrní vyzobává z dlaně...
    A k sloce básně dosud nedopsané
    mi Múza s klidem božsky troufalým
    osmahlou rukou doplňuje rým.

    Drabble: 

    Sergej se vracel z práce uondaný – takže deštník navíc před jejich dveřmi ho zaskočil nepřipraveného.
    Lekl se. Co Annelise?
    Dveře otevřel potichu. Pak uslyšel smích a otázka mu zkroutila žaludek.
    Hlupáku. Válečné lásky nevydrží.

    S temným výrazem vešel. Annelise s vysokým elegánem se přistiženě obrátili.
    „Neruším?“ zeptal se štiplavě.
    Elegán ji předběhl. „Marcel Deveraux, těší mě.“ Jeho tón říkal falešná identita. „Slečna nám pomáhá v jisté… citlivé záležitosti. Na techniku je jednička – a Němci ji nečekají.“
    „My utekli, ale co ostatní?“ prohlásila Annelise plamenně „Nemůžu je v tom nechat!“
    Sergej, opět, seznal, že je idiot. „Nemůžeš. Promiň. Jak vám pomůžu?“

    Závěrečná poznámka: 

    Navazuje na Ledovec.
    Vlastně sama nevím, jak přesně skončí. Myslím, že snad dobře, ať už to znamená cokoliv. Ale ještě před sebou mají tihle dva spoustu dobrodružství, než tomu tak bude.
    Kdyby vám chybělo to eso, tak v mnoha karetních systémech má hodnotu jedna a často se může nečekaně skrývat v rukávu.

  • Obrázek uživatele Jeřabina

    Ledovec

    Úvodní poznámka: 

    Skácel pro Annu:
    nejčistší ze všeho je lítost
    je drahocenná  je to křehká věc
    v dobách kdy zlost se otelila
    jak za polárním kruhem ledovec

    Drabble: 

    Stáli spolu pod Bílým koněm, čtyři světové strany. Ostatní poslali napřed.
    Annelise vykročila první, vibrovala netrpělivou energií.
    Záboj odkulhal smířeně. Cestou ho podpíral Sergej – a mluvili. Konečně. Minulost zavřeli na dva západy.
    Matka a syn zůstali. Sergej úzkostně prolomil ticho: „Maminko… já… se s vámi nevrátím.“
    Jako by oba slyšeli prasknutí ledu. Rozplakala se: „Vyhnala jsem tě.“
    „Ne, maminko!“ vyhrknul. „Já… musím. S Annelise!“
    Objala ho, sílou nevyřčených let.
    Vtiskla synovi do ruky malovanou pažbu. „Každého, koho jsem milovala, dovedla Marja zdárně domů.“
    Odešel s hořkosladkým úsměvem.
    Anna dohnala a podepřela Záboje. On jí podal svou pušku. A šli domů.

    Závěrečná poznámka: 

    Navazuje na Zlatý lem.

Stránky

-A A +A