24. kapitola

Jelizaveta milovala balet. Remislav také. Navzájem se respektovali, v Národním divadle často spolupracovali, tančili spolu. Lidsky se snášeli, jistou řevnivost však v sobě potlačit nedokázali. Chtěli být nejlepší. Nejkrásnější. Nejobdivovanější. A byli by. Nebýt toho druhého.
Jedenáctého února proběhla ve Stavovském divadle premiéra inscenace Labutího jezera. Jelizaveta se představila v roli Odetty, Remislav byl Princem. Z představení se dochovala jedna fotografie.
Jelizaveta stojí poněkud vepředu. Na sobě má bílé šaty, jejichž široká sukně evokuje labutí peří, a na nohou špičkovky. Je silně nalíčená, její tmavé vlasy pod bohatě zdobenou korunou skoro nejsou vidět. Paže zdvíhá nad hlavu do třetí pozice, stojí na špičce pravé nohy; levou elegantně pokrčila v koleni. Dívá se na svého Prince.
Remislavův kostým je vícebarevný, bohatě zdobený. Tanečník stojí na celých nohou, mírně se zaklání a roztahuje ruce. I on je nalíčený. Tváří se sebejistě, snad i maličko pohrdavě.
Ze scény, kterou vytvářel Karel Štapfer, není vidět skoro nic – jen závěsy a pestrý koberec na zemi.
***
Od 11. února 1924 do 22. listopadu 1932 bylo odehráno třiašedesát repríz. Jelizaveta Nikolská byla v roli Odetty alternována Helenou Štěpánkovou a Zdenkou Zabylovou. Role Prince se krom Remislava Remislavského ujímali Karel Pirník a Andrej Drozdov.