Železniční trať Praha – Paříž, začátek listopadu 1925.
Jelizaveta nemůže spát. Leží v lůžkovém voze nočního vlaku z Prahy do Paříže. Je trochu rozmrzelá, hodně unavená, a ještě víc se těší. Nedokáže zklidnit rozběhnuté myšlenky.
Felix zůstal v Praze. Ještě se nerozvedli. Ale rozchod to asi už byl. Cítí se trochu divně. Svobodněji, bláznivěji. Už se nemusí trápit věrností, přesto… Pevněji stiskne oči. Žádné přesto! Když jí bude smutno, smluví si s někým schůzku. Paříž je přece městem lásky, ne?
Ach ano, Paříž. Jaká asi bude? Když s maminkou odešly z Ruska, nejely rovnou do Československa. Jely přes Polsko a Francii – ale Jelizavetě teď připadá, že je to mnohem víc než čtyři nebo pět let. Od té doby už uběhla celá věčnost, tolik se toho změnilo. Ne, tehdy si Francii nevychutnala. Teď je rozhodnutá to změnit.
Vlak zarachotí trochu hlasitěji. Jelizaveta se přetočí z boku na záda, rozespale zamrká a znovu zavře oči. A pak? Francie je jistě nádherná, ale přece tam nezůstane celý život… Možná, Anglie? Nebo Itálie, promítá si pod zavřenými víčky mapu Evropy. Ano, Itálie by byla skvělá. Potom by mohla zkusit ještě…
Pozvolna usíná. Do snů ji unášejí olejomalby evropských měst a slavných divadel.
Druhé historické okénko aneb Jak to bylo doopravdy
V roce 1921 přijela Jelizaveta se svou matkou do Československa. Již v r. 1922 v Praze otevřela soukromou baletní školu. V červenci téhož roku potom poprvé hostovala na scéně pražského Národního divadla v dvojroli Odetty-Odilie v Čajkovského Labutím jezeře. O rok později se stala sólistkou baletu Národního divadla. Na konci října 1925 však kvůli sporům s choreografem Remislavem Remislavským podala výpověď a odjela do zahraničí. Ještě v roce 1922 se provdala za spisovatele, novináře, překladatele a scénáristu Felixe Emila Josefa Karla Cammru (nar. 1897). Ten si v roce 1924 změnil jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone (byl přesvědčen, že pochází ze španělského šlechtického rodu). Jelizaveta se poté podepisovala jako hraběnka de la Cámare del Campo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Evidentně ať dojede kamkoli,
Killman
Evidentně ať dojede kamkoli, nezůstane tam napořád.
Ale chvilku snad ano.
Apatyka
Ale chvilku snad ano.