1930, Egypt.
S definitivní platností mohu prohlásit, že padesát kapitol to mít nebude. Ale pořád mám v plánu to do konce roku dokončit...
Do Egypta přijeli společně. Oba získali angažmá v Královském operním divadle v Káhiře; Jelizaveta dokonce jako jeho sólistka. Po prvních pár týdnech, které jim zabralo nekonečné papírování, zařizování, zabydlování a seznamování se s chodem divadla, si vyšetřili volný den a vyrazili se podívat na pyramidy.
Jelizaveta byla ohromena. Připadala si najednou drobně, bezvýznamně… A přece – skupinka místních dětí se vášnivě věnuje jakési míčové hře, jejíž pravidla zůstávají Jelizavetě utajena. O pár kroků dál se překřikují obchodníci s jídlem a suvenýry.
Andrej ji pozoruje, v očích šibalství, když potichu zabrouká nápěv z Kleopatry. Jelizaveta se směje, na jeho doprovod zkouší několik tanečních kroků a ani si nevšimne, že ji při tom zvědavě pozoruje asi pětiletá holčička.
Domů se vracejí až za tmy. Poslední úsek cesty musejí pěšky. Procházejí městem, trochu se bojí a trochu smějí. Noční Káhira není zrovna nejbezpečnější – ale vzpomínka na revoluční Petrohrad je v obou až příliš živá, než aby se báli. V jednu chvíli, jen několik ulic od jejich bytu, se kolem nich přežene malá holčička. Zřejmě je zabraná do hry, přehlédne Jelizavetu a v plné rychlosti do ní narazí.
Že jí chybí peněženka, zjistí Jelizaveta až druhý den ráno.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit